7.1.2012 VII. Hanácká národní výstava psů

Inka: První výstava sezóny 2012 se tentokrát konala v BVV Brno kvůli opravám Flóry Olomouc. Panička byla děsně nervózní. Přeci jen dlouho nikde nevystavovala a navíc to pro ni bylo poprvé, co se týká mého plemene. Já to zas až tak neprožívám. Těšila jsem se hlavně na tu atmosféru a ta nezklamala...

Vyrazily jsme společně s tetou Nikolou a sestřičkou Oriannkou už v pátek odpoledne, abychom nemusely vstávat brzy ráno a nebyly tak o to víc nervózní. Cestu jsem si krátila praním s Oriannkou a mým obvyklým jekotem. Jako vždy mi za to panička s tetou nadávaly, protože jim to prý rve uši. Já se ale nedala a vydržela jsem je otravovat skoro hodinu. :) Do toho jsem občas olizovala tetě Nikole hlavu, aby se s paničkou moc nenudila. :) Cesta jinak proběhla bez problémů, žádné zácpy, žádné kolize. Cestou jsme akorát zastavovaly na Zličíně v KFC, protože teta měla hlad.

Do Brna jsme dorazily před šestou hodinou. Bohužel nás tentokrát zklamala navigace, a tak jsme zaparkovaly a vydaly se hotel hledat samy. Nám psím holkám se tahle výprava mooooc líbila. Tolik vzruchů, pachů, lidí a takové velké plechové krabice, co zvonily, to jste neviděli!! Panička říkala, že jsou to šaliny a mně se moc líbily. :) Celou cestu jsem táhla na vodítku jako kůň, panička ze mě už byla nešťastná. Cestou do hotelu navíc šlápla do psího bobku. No to nám to moc dobře nezačínalo. :)

Po skoro hodině hledání a šlapání jsme konečně našly hotel, nahlásily jsme se v recepci a pak se vrátily pro auto, abychom si nanosily věci na pokoj. Opět jsem neskutečně táhla na vodítku, a tak si to se mnou vyzkoušela i teta Nikola. No, asi to moc nepomohlo, protože mě musela pořád usměrňovat. :) Dala jsem si říct až po delší době, kdy jsem zřejmě začínala být unavená. Musíme to s paničkou dopilovat, protože na procházkách chůzi na vodítku zvládám bez problémů.

Když jsme všechno nanosily (a že jsme toho měly! Teta se smála paničce, že se prý stěhujeme :D), daly jsme si s Ori večeři a paničky taky vyrazily na jídlo. Nechaly nás o samotě na pokoji, a tak jsme si krátily dlouhou chvíli běháním, praním a válením se v postelích našich paniček. To byla psina! Panička s tetou zavítaly do místní podzemní restaurace, kde se jim moc líbilo. Jídlo prý bylo moc dobré a obsluha moc příjemná. Sice si panička musela asi třikrát říkat o čaj, protože měla chřipku, ale jinak byl servis perfektní. Oproti hotelu, kde to vypadalo, že recepční každou chvilku za pultem umře, to byla příjemná změna.

Po večeři následovalo česání. Nikola si nás obě vzala do parády. No mně se to jako vždy moc nelíbilo, ale teta je nekompromisní, a tak jsem i já musela vydržet. Nakonec to nebylo zas tak hrozné. Pak už jsme si jen chvilku pohrály a hurá do hajan. Panička nemohla zaspat, a tak se dívala na telku. Ori taky nespala. Nespala skoro celou noc, je to hyperaktivní magorka. :D Pořád chodila paničce dávat pusinky. :D Společně prý usnuly až nad druhou hodinou ranní, a tak se paničce ráno vůůůůbec nechtělo vstávat. To my holky chlupatý jsme měly energie na rozdávání. :)

Vstávaly jsme v šest ráno, ale nakonec jsme zjistily, že jsme si klidně mohly přispat. Paničky jsou totiž rychlovky a všechno zvládly v rekordním čase. V sedm odešly na snídani, pak jsme pobalily věci, odhlásily se z hotelu, nanosily všechno do auta a hurá na výstavu. Organizace v BVV nás velmi mile překvapila. Nikde žádné zácpy, všude ukazatele, kam máme jet, parkoviště volné a orientace na výstavišti na jedničku. Z toho by si měli brát příklad někteří organizátoři nejmenovaných výstav! Po povinné přejímce psů, kdy jsme se musely prokázat vstupním listem a očkovacím průkazem, jsme už směřovaly do výstavní haly V, kde se konala naše výstava. Velmi rychle jsme našly taky náš kruh, protože organizátoři vtipně označili kruhy velkými oranžovými balónky s čísly. Uvelebily jsme se hned u kruhu, abychom měly dobrý výhled a neušlo nám jediné slůvko pana rozhodčího. Když jsme vyzvedly katalogy a pořadová čísla, vyrazily jsme se projít po areálu. Byly jsme s Ori na volno, a tak se paničky mohly bavit nad našima rvačkama. Lítaly jsme jako splašené a moc se nám to tam líbilo. Ale co teprv v hale!! Tam mi až oči málem z důlků vypadly! Tolik pejsků a lidí pohromadě jsem nikdy v životě neviděla! To bylo žůžo! Byla jsem z toho tak vykulená, že jsem pomalu zapomněla tahat na vodítku. :)

Rychle se blížila devátá hodina a nervozita obou paniček stoupala. Čekání jsme si zkracovaly procházkami, povídáním s ostatními majiteli pejsků, pozorováním okolí a prohlížením stánků se psími potřebami. Brzy dorazila i Bohunka, naše milá paní chovatelka, které moc děkujeme za psychickou podporu a povzbuzení! Obě jsme se jí s Oriankkou moc líbily a málem jsme ji vylízaly ze světa. :) Netrpělivě jsme taky vyhlížely naši sestřičku Odettku, ale nebyla nikde k vidění, a tak jsme se pomalu smířily s tím, že ji asi neuvidíme...

Jaké bylo ale naše překvapení, když se těsně po zahájení posuzování objevila u kruhu!! Moc se nám s Ori líbila a hned jsme se vydaly se s ní blíž seznámit. To bylo ale shledání! Majitelé Odettky byli moc milí, našim paničkám se taky moc líbili. Pan rozhodčí ale posuzoval velmi rychle, a tak jsme se ani nevzpamatovaly a už jsme nastupovaly do kruhu. Já byla s číslem 32 první, následovala Odettka a za ní Oriannka. Nejdřív jsme zaujaly výstavní postoj. To se mi moc nechtělo, protože Odettka za mnou občas poposkočila a já byla děsně zvědavá, co to tam za mnou vyvádí. :) A tak jsem pořád popocházela a panička měla co dělat, aby mě v postoji udržela. Pak jsme přistoupily k panu rozhodčímu, kterého jsem hned musela přivítat spoustou pusinek. Panička to říkala, že mu je dám, a tak jsem ji nemohla zklamat. :) Byl ale moc milý a přivítal mě slovy: "To je ale sranda, ty výstavy, viď, kočičko?" :) Pak se ještě zeptal paničky, jestli ráda papkám, jsem prý ve velmi dobré výživné kondici. :)) Ještě mi zkontroloval zoubky, rychle mě prohmatal a pak už jsme se jen s paničkou proběhly tam a zpátky, zaujaly znovu postoj (teda snažily jsme se ho zaujmout :D), pan rozhodčí napsal posudek a už jsme pádily se zařadit za Oriannku. Pak přišla na řadu Odettka a po ní Oriannka, která si vedla jako profík. Jak jinak, však taky doma pilně trénovaly, tak je musíme moc pochválit! No a pak už nás jen pan rozhodčí v postoji skouknul a vyhlásil výsledky. Oriannka získala VN1 s krásným posudkem: Půl roční již dnes velmi pěkná fena s výbornou povahou, silná kostra. Já jsem se umístila na místě druhém se známkou VN2 a taktéž krásným posudkem: Půlroční štěně, ve velice dobré výživné kondici, se silnou kostrou, nůžkový skus a dobrý pohyb. A naše sestřička taky nezůstala pozadu a umístila se na místě třetím s krásnou známkou VN3, posudek se nám snad podaří získat později. Tímto gratulujeme oběma našim sestřičkám za super společnost a hlavně k výsledkům, byly jste obě skvělé!!

No a je to. :) Máme to za sebou a já jsem mooooc ráda, že jsme se všechny tři tak krásně umístily! A panička je ještě radši, protože kromě krásného posudku získala i bonus v podobě čokolády, protože se pár dní před výstavou vsadila s tetou Nikolou, kdo v kruhu vyhraje, aby si to čekání prý zpestřily. No a protože Nikola prohrála, dostane za to panička sladkou odměnu. Doufám, že se rozdělí. :)

Po naší premiéře jsme ještě šly na procházku, popovídaly si s Bohunkou, Ivankou Šarochovou z Chs. Svěží vítr a pár dalšími lidmi od ausíků, no a pak jsme se už přemístily k závěrečnému kruhu, kde se Oriannka měla zúčastnit soutěže o nejhezčí štěně výstavy. Čekání bylo dlouhé, a tak jsme s Oriannkou skončily v kennelce, prý abychom odpočívaly. No to nás ale paničky neznají. :) Pořád jsme se tam kočkovaly a vyváděly hlouposti, já se chvilku snažila dostat ven, ale pak mě to omrzelo. Po několika hodinách jsme nakonec střídavě usínaly a vzájemně se probouzely. Prý se ale musíme naučit odpočívat, tak jsem teda zvědavá, kdo z koho. :D

Závěrem bych jen ráda ještě jednou poděkovala svým sestřičkám a pogratulovala jim k nádherným výsledkům, speciální dík pak patří Bohunce, která nás má tak ráda, takže díky a gratulujeme!! Co ještě dodat na závěr? Že se nám tahle výstava ohromně líbila. Já jsem si jí moc užila, dokonce mě to tam tak unavilo, že jsem se po příjezdu domů jen přivítala s Růženkou a pak jsem padla tzv. za vlast a spala až do rána. Hledáte-li tedy způsob, jak unavit svého ausíka, jeďte s ním na výstavu! :)))

No a ještě malá poznámka na závěr: tahle výstava mě změnila, a to doslova. Od té doby, co jsem přijela, jsem jako vyměněná. Paničku poslouchám mnohem víc, až se sama sebe ptá, kdy se jí to vrátí jako bumerang a já začnu zlobit o to víc. Já ale slibuju, že se budu snažit. Pod jednou podmínkou: že mi panička slíbí, že se taky bude snažit. :))

P.S.: Děkujeme Lence Kuželové za poskytnutí fotek!!