12.5.2012 Krajská výstava v Plzni - ZKO Doubravka (Inka - V2)

Inka: Ráno mě panička vzbudila nechutně brzy. I Růženka se na paničku dívala z postele, jako by jí přeskočilo. Ale nepřeskočilo. Vydaly jsme se na procházku a kolem šesté hodiny jsme už drandily směr Plzeň.

Oproti předchozím dnům bylo počasí nezvykle chladné a celou cestu nám doslova prochcalo, to se prostě nedá říct jinak. :D Chvilkama nebylo vidět na cestu, ale naštěstí jsme měly dost času, a tak jsme jely zvolna. Na místo jsme dorazily chviličku po sedmé hodině, tedy dvě hodiny do začátku výstavy. Zase to ale mělo tu výhodu, že jsme v pohodě zaparkovaly u hlavní brány k výstavě, v klídku si rozložily všechny věci a mohly se v klidu vyvenčit, tedy spíš já. :) Pejsků tam bylo hoooodně, přihlášených jich bylo celkem 252, z toho 9 australských ovčáků. Posuzoval pan Václavík, kterého jsme měly už v Brně, takže jsme tak nějak věděly, co nás čeká a nemine. Já byla ve třídě mladých a z katalogu jsme věděly, že s námi budou ještě dvě fenky, takže jsme si velké naděje nedělaly, obzvlášť když jsme je uviděly. Obě byly starší a obě hezky v srsti, což se o mně rozhodně říct nedá. :D Vzhledem k tomu, že do devíti hodin pršelo, moje srst doznala značných změn a po krátké venčící procházce jsem vypadala jako prasátko. Ale co už. Ještě jsme stihly pokecat s tetou Boží a její buldočkou Kadel, kterou tímto zdravíme!

Pan rozhodčí začal posuzovat kolem půl desáté a my šly rychle na řadu, protože před námi byli jen afghánští chrti, jeden akita-inu a pár australáčků, měly jsme číslo 10. V kruhu jsme byly jako poslední. Posuzování bylo velmi rychlé, takové šup šup. Proběhly jsme se v kruhu, pak pan Václavík posoudil obě fenky před námi a pak jsem šla na řadu já. Zoubky jsem ukázala v pohodě, ale stejně jako v Brně mi pan rozhodčí nebyl příliš sympatický a já se od něj nechtěla nechat ošahávat. :) Pak jsem se proběhla tam a zpět a zaujala výstavní postoj, který se mi zase moc hezky povedl, jsem já to ale šikulka! Pak na mě jen rychle mrkli a už se diktoval posudek: 10měsíční fena, správný formát, hlava odp. věku, spr. skus, pevný hřbet, dobrý pohyb. Vysloužila jsem si známku V2, což je pro mě úspěch!! První byla Best Arsinoe Helfra a získala tak titul krajský vítěz. Fenečka na třetím místě byla Felicity Emily Bohemia se známkou VD3. Překvapilo nás, že ani na krajské výstavě se pan rozhodčí nebál známky VD, takže jsem byla o to raději, že jsem dostala výbornou! Jen mě pobavilo, když pan Václavík pronesl, že nemám kompletně pigmentovaný čenich, ale že se to do 15 měsíců věku toleruje. :DDD No, on asi nečetl standard, že? Poněvadž australský ovčák má i v dospělosti povoleno 25% čenichu bez pigmentu. :) No nic, panu rozhodčímu to promíjíme. :)

Po posouzení jsme rychle spěchaly podívat se na buldočku Kadel, jak si vede v kruhu. Bohužel jsme byly u kruhu samy, takže nemáme naše fotky. Kadel dostala známu VD, teta z toho byla trochu zklamaná, ale jak říkáme my, VD znamená velmi dobře! Pak jsme ještě povídaly a pomalu se už chystaly, že sbalíme věci a pojedeme domů. Cestou k autu jsme se ale daly do řeči s Aničkou, co má Hermionu Emily Bohemia, slovo dalo slovo a my razily na společnou procházku! Hermionka mi ihned padla do oka a vyváděly jsme ještě na cvičáku, nemohly jsme se dočkat, až budeme na volno. Výstava byla v areálu obklopeném poli a loukami, takže o procházky nebyla nouze. No, my jsme ale dováděly! Pole byla osetá řepkou, takže nechtějte vědět, jak jsem dopadla po chvilce běhání. :D Panička si mě musela vyfotit, protože takhle obalená řepkou jsem ještě nikdy nebyla. :D Hermionka díky zbarvení blue merle vypadala o poznání líp. A tak jsem si vyzkoušela odložení před ostatními pejsky a vystřihla ho na jedničku! Přidala se k nám ještě mladá fenečka bullmastifa (snad to plemeno určuju správně!), která navzdory svému věku byla asi tak pětkrát větší než my a když běžela, celé pole se otřásalo. :D Hermionka se jí trochu bála a já ji pěkně prohnala po poli, i když respekt jsem k ní měla díky její velikosti taky, to nebudu lhát. Tu samou fenečku jsme ještě jednou potkaly chvilku poté, co se rozhodla nedbat paniččina volání a přiběhla k nám přes celé pole, aby si s námi ještě pohrála. Prostě je to plemeno, které má svůj rozum a její paničce nezbylo, než ji následovat přes celé pole, takže vypadala podobně jako já. :D Pak jsme se ale už rozloučily a s Hermionkou jsme pokračovaly v cestě, kdy jsme narazily na oplocený pozemek s ovečkami. Já byla úplně u vytržení! Stála jsem u plotu a čučela na ně, jako bych je viděla poprvé a mooooc se mi líbily. Tak snad budu mít vlohy pro pasení, což si vyzkouším hned 22.5. u Dajavery, tak mi držte palce! Moje ségra Oriannka prý na své první hodině pasení byla skvělá, tak jí tak trochu závidím a doufám, že mi to trochu taky půjde. :)

Cestou z procházky nás zastavilo několik vystavovatelů a ptali se, jestli tohle je ta správná výstavní úprava. :DDD No jasněěěě, panička odpovídala, že tohle je teprve ta finální úprava. :D Já ale byla šťastná a panička moc dobře ví, že šťastný pes je to nejhezčí, co doma může mít, takže mou "úpravu" brala s humorem. Cestou nás ještě zastavilo auto, jeden pár z Plzně hned poznal, že jsme holky australandy a moc nás oba obdivovali. Prý si možná ausinku někdy pořídí, tak vyzpovídali páničky a už jsme opravdu mířily nazpět. Panička mě dala do auta a šla vyzvednout kennelku, když kde se vzal, tu se vzal, strejda Tonda od Ženy Blaženy! Panička ho mooooc ráda viděla, a tak si povídaly a já musela čekat v autě. No, ještě když jsem strejdu viděla o něco dříve toho dne poprvé, stihla jsem mu dát pořádnou pusinku, takže zkrátka jsem zase nepřišla. :) Jsem teda zvědavá, jak dopadne jeho vysokohorská turistika v Dánsku (panička mi to celé vyprávěla, hi hiiii :D).

Jakmile jsme vyrazily zpět domů, už zase pršelo, sice ne tak hustě jako ráno, ale přeci jen. A tak jsme opět jely zvolna. Domů jsme dorazily po druhé hodině, Růženka nás vítala celá šťastná, chudinka musela čekat doma, protože Cherrynka je po operaci očiček, a tak má babička co dělat s ní samotnou, natož aby hlídala ještě dalšího pejska. Ona se Růženka ale aspoň trochu prospala. Panička měla černé svědomí, že ji nechala tak dlouho samotnou, a tak ji uplatila tím, že ji vzala samotnou na procházku beze mě. Mně to to ale bylo zcela jedno, protože jsem výjimečně sama zamířila z auta rovnou domů (většinou ještě letím na louku a vyhlížím, co akčního se bude dít dál), tam jsem se svalila jako špalek a spala několik hodin. Nejdřív jsem se krásně stulila paničce do náručí a když už mi bylo velké teplo, donesla jsem jí hračku, jemně ji položila paničce k hlavě (ta se bála, že budu tak rychle otravovat, he he :D) a hodila sebou o zem, kde jsem na zádech ve stylu pupendo spala další asi tři hodinky. :) Den to byl velmi vydařený, i když bylo to hnusně. Škoda jen že jsme kvůli tomu propásly pasení s Oriannkou!