17.-23.5.2012

Inka: Za poslední dny se toho událo tolik a my zvládly tolik výletů, cvičení a procházek, že si snad vzpomenu na všechno. :)

Ve čtvrtek 17.5. jsme byly s Růženkou přes den samy doma, protože panička po dlooooouhé době jela do Prahy za prací. Jakmile se ale vrátila, už jsme razily na prochajdu a pak nás naložila do auta a jelo se k babičce. Tam jsem poprvé v životě ochutnala jahody a moc mi chutnaly. Taky jsem dostala kousíček něčeho sladkého, co krásně vonělo a já se po tom mohla utlouct. No nejen já... Zaslechla jsem, že něco slavíme, nějaký svátek nebo co a panička si domů vezla dárečky. No, už se těším, až taky takový svátek budu mít, ty dárky a dortíky za to stojí. :)

Na pátek 18.5. si panička domluvila procházku společně s Jitkou a jejími třemi pejsky, pak s Eliškou a jejím australáčkem Nashem a ještě se k nám připojila Ester, již tradičně s Tomem a Jerrim. Byli jsme pěkná banda. :) Ještě předtím jsem jela s paničkou do Krče prohlédnout si nějaké kanceláře, tak jsem musela chvilku čekat v autě. Naštěstí jsem byla ve stínu a panička mi nechala pootevřená okénka, jinak bych se asi upekla, bylo nesnesitelné vedro. Pak jsme nabraly tetu Ester s jejími kluky na Budějárně a už jsme razily směr Draháň. Panička ani Ester netušily, kde to je, tak jsme trochu bloudili a já jsem trucovala, protože jsem musela jet vzadu s Tomem a Jerrim a to se mi teda vůbec nelíbilo. Tak jsem si vlezla za paničky sedačku a trucovala na zemi. Zato Jerri chtěl fetovat vzduch z okýnka a když se mu cesta zdála už příliš dlouhá, doprovázel zvuk motoru svým kňouráním. Asi chtěl paničku popohnat. :) Na místo jsme dorazili s 20 minutovým zpožděním a Jitka s Eliškou už byly na cestě, a tak jsme se vydali za nimi. Trocha navádění po mobilu a už nás u Billy vyhlížela Eliška s Nashem. Společně jsme pak všichni šli až ke vstupu do Draháňského údolí, cestou jsme potkali skupinku turistů, kteří si mysleli, že venčíme pejsky z místního útulku. :D My pejsci jsme se nemohli dočkat, až budeme dovádět na volno, takže jsme trochu skotačili, já jako vždy táhla jako kůň a byla jsem odhodlaná se třeba oběsit. Draháň je moc pěkná, samý potůček, les, Vltava, pole, na vyběhání a osvěžení pejsků ideální! Jediné, co bych procházce vytkla, je, že není moc vidět daleko před sebe, takže když nás překvapil nějaký cyklista nebo pejskař, paničky se musely otáčet, aby nás všechny nahnaly na vodítko. Naštěstí jsme moc člověčin ani pejsků nepotkali. :) Já jsem si asi nejvíc vyhrála s Nashem a Amy (snad to jméno píšu správně, kdyžtak se omlouvám). Lítala jsem jako šílená do potoka a zase ven, po stráních, do bahna, že lítalo všude okolo a ti dva mě pronásledovali. To byla bžunda! Ještě že mám srst samočistící, protože po chvilce by nikdo nepoznal, že nejsem prase. :D V půli cesty jsme se osvěžili ve Vltavě, to jsem byla ve svém živlu a společně s Nashem a Majkýskem jsme plavali pro klacíky, které nám paničky házely. Byla to mooooc fajn procházka, i když bylo vedro, hlavně jsem obdivovala Jitku se svými třemi pejsky a bříškem, které značilo, že se jí brzy narodí nový dvounohý přírůstek do rodiny. :)

V sobotu jsme vstávaly dost brzy, panička nás vyvenčila a pak jsme zanechaly Růženku doma a jely pro tetu Nikolu s Oriannkou. Společně jsme pak všechny čtyři dojely na Zličín, kde jsme ještě přibraly Angeliku se Shortym a Ester s klukama. Po asi 20 minutách jsme dorazili do Berouna, kde jsme chvilku bloudili, nemohli jsme najít vlakové nádraží a ukazatele naváděly jen pěší. Když jsme nádraží konečně našli, bylo už pekelné vedro a my se opět ztratili, protože jsme šli sice po správné značce, ale na opačnou stranu. :D Naštěstí nám nějaké dobré duše poradily, takže jsme brzy razili správným směrem. Prošli jsme město a odtud po turistických značkách nás čekal tak trochu únavný výšlap do kopce. V tom vedru a dusnu jsme se brzy zastavovali na přestávku, my pejsci jsme hltali vodu z misek a paničky supěly a vytahovaly občerstvení. Celá štreka měla skoro 30km, nakonec jsme ale ušli "jen" asi 25km, protože se hodně stavělo a my jsme pospíchaly domů za Růženkou. Škoda jen že po cestě nebylo víc vody, kde bychom se mohli osvěžit, v tom vedru to pro nás pejsky bylo dost namáhavé. Nakonec jsme trasu ukončili ve Žloukovicích, kde jsme si dali pití a zmrzku (já jsem poprvé ochutnala, co to ta zmrzka je a mooooc mi chutnala) a pak už jsme jen čekali na vlak, který nás doveze do Berouna. Ještě bych se ráda pochlubila, že jsem poprvé měla na čumáku náhubek a pomocí pamlsků jsem ho snesla půlku cesty vlakem, aniž bych dělala nějakou hysterku!! Paní průvodčí ale byla moc milá a náhubky neřešila, a tak mi ho panička v půli cesty sundala, aby se mi dobře dýchalo. Ve vlaku jsme se málem upekli, ale já dělala, jako bych s ním jezdila odjakživa a to samé Oriannka, obě jsme byly moc šikovné! :) V Berouně nás čekalo rozžhavené auto, mně to ale bylo jedno, usnula jsem jako špalek a odpočívala až domů. Tam jsme nabraly Růženku, odvezly tetu s Oriannkou, zajely k babičce pro klíče od chaty a ještě jsme pádily na Bucek, kde jsem s Růženkou lítala do pozdních večerních hodin. :)

V neděli jsme dopoledne uklízely a lítaly venku na zahradě, trochu jsme taky trénovaly poslušnost a mně to šlo moc hezky. Musím se tady aspoň já trochu pochválit, protože když sem píše panička, akorát vypisuje moje chyby a přestřely, ale já umím taky někdy být hodná a poslouchat, i když to není zas tak často. :D Od tří hodin nás čekalo agi. Bylo zase vedro, ale naštěstí půlka cvičáku byla pokrytá stínem, tak jsme měli kde odpočívat. Já byla zase dost šikovná, až se Evička musela smát a říkala paničce, že my musíme trénovat jen ve vedru, protože jsem pak hodná a nezkouším žádné los klokanos. :D Kdyby mi panička říkala včas povely a ukazovala tak, jak má, tak se prý dost zlepšuju! Takže paničko, koukej na tom zamakat!! :))) Jo a abych nezapomněla, trošku jsme s paničkou zanedbaly zóny a já se naučila je dávat jen zblízka, takže jsme ještě pak večer na chatě trénovaly a tam jsem je dávala bez problémů i na větší vzdálenost, takže je musíme pořád ještě pilovat!

No a v pondělí nás čekala dloooouhá pracovní směna na zahradě. Panička sekala trávu, která už byla hodně přerostlá, místy měla skoro metr, a tak se jí sekačka dusila, paničce bylo vedro, nám taky a celá směna nám zabrala 8 hodin bez přestávky! Když se panička nekoukala, my s Růženkou jsme dělaly neplechy, roznášely jí klacíky a hračky zrovna tam, kde sekala, takže musela neustále odstraňovat překážky z dráhy sekačky. :) A pak jsme ve stěně chaty objevily hnízdo, kde byla čtyři malá ptáčátka. Hnízdo je ve výšce našich hlav, takže jsme je tam neustále strkaly a olizovaly ty drobečky, kteří pípali a dožadovali se maminky. Panička nám za to nadávala, ale jakmile byla z dohledu, už jsme tam zase čučely a chudák ptačí maminka seděla opodál na větvi a nešťastně volala na svoje dětičky. :D Po sekání zahrady jsme ještě poklidily chatu, umyly nádobí a vyrazily domů, kde jsme se navečeřely a po půlnoci padly do postele unavené, ale šťastné.

Panička ale uznala, že ještě nemáme dost a v úterý jsme vyrazily poprvé za ovečkami! Oriannka už tam jednou byla, takže ji čekala druhá hodina a prý se hezky zlepšuje. Já viděla ovečky takhle zblízka poprvé a když byly v košáru, vypadala jsem, že je teda rozhodně pást nebudu, raději jsem utíkala za Oriannkou nebo za bordeří slečnou, která stádečko hlídala. Když byly ovečky venku, něco se ve mně probudilo, takže jsem je pást začala, ale zároveň se ve mně probudil i instinkt kořistnický a já se bavila tím, že jsem jednu ovečku vždycky oddělila a pak ji naháněla, až z toho chudák měla málem infarkt. Podruhé už to bylo o něco lepší a já si dokonce i přestala vnímat Oriannky, ale i tak jsem ovečky lovila a museli mě od nich odhánět. No, asi to nebude naše hlavní činnost, ale prý bych ZVOPky udělala a ten instinkt ve mně je, tak na ty se určitě někdy vypravíme, ale dál se ovečkám budeme věnovat asi jen okrajově, však časem ještě uvidíme. Hlavně se já musím naučit je nelovit (prý to možné je, i když panička má na to svůj názor, ale prý jsem ještě mimino a musela bych trénovat častěji) a v blízkosti oveček poslouchat a vnímat paničku, což nám teda dá hooodně zabrat. Po návratu od oveček jsem byla nabuzená natolik, že jsem ještě doma aportovala míček, pak jsme šly na prochajdu a po večeři spát.

Ve středu jsme přes den trénovaly poslušnost, hlavně střídání sedni a lehni, kdy prodlužujeme dobu, po kterou v pozici vydržím. Jde mi to už moc hezky, ze začátku vždycky vymýšlím kraviny, nepřemýšlím a střídám různé triky a štěkám u toho, jen abych dostala svůj pamlsek. Jakmile se ale trochu zklidním, už pracuju bez problémů, za úkol jsme měly počítat do sedmi (tedy musím vydržet v pozici, dokud panička nenapočítá do sedmi) a já vydržím už do patnácti! Ani chůze u nohy mi nedělala problémy, pak jsem si zopakovala všechny triky, co už umím, no a panička mě naučila dva další, respektive jeden povel "okolo" jsme dopilovaly a naučily k němu opak "kolem" (obíhání paničky dokola na obě strany). To jsem pochopila hodně rychle a hodí se nám to při frisbee, se kterým jsme je hned taky vyzkoušely a nedělaly mi problémy. Venku je zase vedro, a tak už jsme si jen hrály s míčkem. Večer jsme nabraly Oriannkou s tetou ve Vítově a já se zase chovala, jako bych je neviděla snad rok. V devět hodin nás čekala lekce obedience, skupinka před námi ale nabrala zpoždění, a tak jsme začínaly až skoro před desátou hodinou. Potrénovaly jsme chůzi u nohy, kterou jsem po troše snahy nakonec ukázala hezkou, panička se naučila, jak mě ji naučit na povel. Pak nás Kristýna naučila, jak trénovat oční kontakt u nohy před zrcadlem, jak se připravovat na odložení v sedě, vyzkoušela jsem si box (vysílání do čtverce), který jsme sice netrénovaly, ale vyšvihla jsem ho krásně, Kristýna mě za něj moc pochválila. Ostatně on se ten box učí úplně stejně jako povel "vpřed" na agi, takže s ním nemám nejmenší problém. Jakmile vidím mističku, můžu se celá ukroutit a už přesně vím, co bude následovat. :) Kromě boxu se taky budeme učit povel "ke mně" ve dvou fázích, jednu na rychlost, druhou na přesnost, protože já se pořád ještě natahuju po pravé ruce, odkud mi padají častěji pamlsky. No a poslední věc je zrychlování povelů na hračku, které jsme si hned druhý den vyzkoušely a jde mi to čím dál tím pěkněji, i když panička má dojem, že je mám zatím rychlejší na klikr. :D

Těch pár uplynulých dnů bylo hodně náročných, ale nás to moc baví. Už se moc těšíme na víkend, čeká nás seminář frisbee v Jihlavě, a taky na tábor, který je za dveřmi!