22.-27.10.2012

Růženka: Dneska vám něco napíšu já, zase jednou jsem paničku ukecala, aby mi přenechala klávesnici. :)

No a co jsme dělaly v posledních dnech? V pondělí nám zavolal strejda Máca s Radkem, jestli nechceme vyrazit na prochajdu, no a to jsme neváhaly, protože já strejdu strašně miluju a on mě a vždycky se můžu zbláznit radostí, když ho vidím. A tak nás panička naložila do auta a vyrazily jsme po práci na Kladno do místního lesoparku. Protože už bylo po páté hodině, nikde ani noha, potkali jsme jen pár pejsků. Já s Inkou jsme lítaly po lese, taky jsme se vykoupaly v místním rybníčku, pak Inka aportovala frisbeečko na poli, takže jsme obě vypadaly jako dvě hroudy hlíny, ale mooooc se nám to líbilo. :) Lítali jsme venku, až se snesla tma, naštěstí část lesoparku je osvětlená veřejným osvětlením, a tak jsme v pohodě trefili. Cestou jsme se ještě zastavili na dětských prolejzačkách, kde jsme se strejdama blbly jako děti. Bylo to moc fajn, ale doma jsme ještě neměly dost, a tak si s námi panička hrála až do večera. Škoda že nemáme fotky...

V pátek vyrazily Inka s paničkou po delší době na agi a kupodivu to byla skvělá hodina, panička přijela rozzářená, Inka nadšená. Venku pršosněžilo, takže hurá ještě na procházku se mnou, aby mi to nebylo líto. :) A co ty dvě tam dělaly? Inka trénovala skokovku, za kterou byla mooooc pochválená, taky proskakovala kruh, který už Pája zvýšila, přeci jen ta výška pro prcky už byla moc jednoduchá. Pak si Inka potrénovala zóny na houpačce a na kladině a zaměřovalo se na to, aby opravdu držela packy dopředu, i když panička lítá okolo, přeskakuje překážky, válí se po zemi a obíhá Inku zezadu. Inka to krásně ustála, ale panička musela vypadat jako blbec, he he. :D Pak následovalo pár tunýlků a byl konec, a tak se panička rozhodla, že když už tam jsou, že trošku s Inkou potrénujou. Zatímco běhali ostatní pejsci, pocvičila si s Inkou crate games, tug-sit-tug, odložení a taky celou poslušnost na obedience. Když dostaly s Inkou za úkol trénovat v rušném prostředí, tak pořádně. :) A zvládly to prý na jedničku, Inka sice sem tam čučela, co dělají ostatní pejsci, ale odolala pokušení a cvičila krásně, takhle bychom si to asi představovaly, no. Tak jsem teda zvědavá, co předvede na příští hodině obedience, protože to tam jedu taky, takže s ní budu soutěžit, která to děláme líp. :)

No a v sobotu ráno... vstávaly jsme poměrně pozdě, protože jsme do tří hodin ráno čučely na telku, hrály si a vůbec my s Inkou jsme byly k neunavení. A když se panička vzbudila, říkala si, že je nějak šero, tak se chtěla podívat z okna a jaké bylo její překvapení, když zjistila, že celé okno je zasypané sněhem! No to hned byla na nohou, popadla vodítko, hračky, mobil a hurá ven. No já jsem zjistila hned na rohožce, že je na ní sníh, ten já miluju, takže jsem se hned začala rochnit a požírat ho. Nemohly jsme s Inkou vydržet až na pole, takže naše cesta, která normálně trvá asi minutku, se proměnila na cirkus, kdy my s Inkou jsme se válely a žraly sníh, panička se snažila neuklouznout a dovést nás v celku do cíle. Byla to sranda! Na poli nás panička vypustila a už se jenom bavila naším divadlem, byly jsme jak utržené ze řetězu, domů jsme se vrátily mokré, zmrzlé, obalené sněhem, ale šťastné jako blechy. :)))