8.-11.11.2012 Heroltice aneb víkend dogdancingu

Přípravy na odjezd na víkend dogdancingu byly hodně hektické, já dokončovala na poslední chvíli věci do práce, do toho jsem jezdila po Praze, takže jsme vyjížděly dost pozdě a já si říkala, jestli vůbec stihneme včas nastoupit. Cesta až na dvě zácpy probíhala dobře, takže jsme čtvrt hodiny před večeří brzdily u rekreačního střediska Brněnka. :) Rychle jsem natahala nějaké věci z auta, vyvenčila holky, nechala je v chatičce a pádila na večeři. Po večeři jsem se seznámila s pár lidmi, opět proběhlo venčeníčko a pak následovala uvítací přednáška, která se trochu protáhla, takže ten den jsme už toho moc nenadělaly. Já se starala hlavně o to, abych vytopila chatičku, protože venku byla neskutečná kosa. No, první noc jsme docela mrzly, takže já nabalená ve spacáku spala s holkama obmotanýma kolem nohou. :)

Ve čtvrtek se začínalo brzy ráno smečkou, což je taková socializační procházka, pejsci se pohybují na volno a páníčkové jen pozorují, jak komunikují. Až na pár výjimek tam byli pejsci v pohodě, takže proběhla jen jedna menší kolize, která se naštěstí obešla bez zranění, však většina pejsků měla košíky, tak se nemohlo nic moc stát. Inka měla košík po dlouhé době, moc se jí nelíbil, ale lítala jako splašená, takže na něj rychle zapomněla. Po smečce snídaně, pak parčíček, což je další socializační část, kdy pejsci chodí na vodítku, různě se proplétají a učí se vnímat páníčka, pak se okolo nich chodí např. s deštníkem, o berlích, jezdí na kole, apod. Dost jsem se toho bála, Inka snad nikdy necvičila v prostředí 50 psů, ale možná právě proto, že to pro ni bylo nové, byla skvělá a až na občasné zatáhnutí na vodítku to proběhlo bez problémů, měla jsem z ní radost.

Po snídani jsem rychle vyvenčila Růženku, šla jsem s ní na zadní plácek, kde je kladinka, áčko a různé socializační věci jako např. zvláštní povrchy nebo lavičky. Růženka se tam vyřádila, kladinu prostě miluje a nemá ji problém sběhnout i se zónou. :)) Říkala jsem si, že když jí to tak jde, že vyzkoušíme i áčko a světe div se, ani s ním neměla problém, přeběhla ho jako profík. :D Pak jsem letěla na trénink s Inkou, všechno bylo dost na těsno a já vždycky musela sprintovat, abych všechno stíhala. Jednotlivé tréninky tady nebudu popisovat, bylo by to na dlouho a navíc si ani nepamatuju, co jsme který den dělali. :) Celý víkend probíhal formou luringu, což mi není metoda úplně blízká, ale všechno jsme s Inkou poctivě odcvičily a já aspoň získala inspiraci pro další triky. :) Navíc pro Inku to bylo super, že pracovala v malém prostoru obklopená pejsky a neměla s tím sebemenší problém, měla jsem z toho radost. Hned první den se nás trenérka Anička, mimochodem moc fajn holčina, ptala, jak dlouho dogdancing děláme, že prý jsme šikulky a můžeme na jaře na zkoušky. :D Za celý víkend jsme si vyzkoušely otočky, různé druhy slalomů, couvání, poklonu, osmičky, chůzi a couvání mezi nohama, různé přeskakování psovoda, jeho rukou, nohou, podávání tlapek v různých pozicích, opírání pejsků o všechno možné, panáčky, chůzi na zadních, styď se, plazení a spoustu dalších triků, které si už ani nepamatuju, no máme co trénovat!

Parta se sešla opravdu skvělá, když jsem byla v Herolkách na víkendu pro začátečníky a štěňata s Růženicí, bylo tam dost volna, tak jsem si říkala, jak ho vyplním, když tam budu sama a že tedy budeme hodně procházkovat, ale realita byla úplně jiná, byla jsem ráda, že jsem stíhala proběhnout vždycky Růžu. :) Lidi byli prostě super, my si našly nové lidské i psí kámoše a příští rok zase do Herolek určitě vyrazíme. Sice ne na DD, ale něco určitě vymyslíme...

Večer byly vždy přednášky, promítala se videa z DD a pak jsme je rozebírali, Anička nám vysvětlila různé divize DD, jak se připravit na závody, atd. Takovým menším překvapením byla sobotní návštěva Tomio Okamury, který se stavil ve psí škole cestou na Moravu, strhla se s ním menší politická debata, která byla dost vtipná. Když se ho lidi zeptali, jestli má doma pejska, otočil se na přítelkyni a ptal se jí, cože to doma mají za pejsky. :D

V neděli ráno pak proběhl poslední trénink a Anička nám oznámila, že budeme mít před obědem vystoupení před ostatními... No já samozřejmě popadla stres, přece jenom vystupovat před 50 lidmi, to jsem ještě nezažila... Rychle jsem dala dohromady malou sestavu, měli jsme na to hrozně málo času, takže to bylo jednoduché a sestava obsahovala jen triky, které bezpečně umíme, abych se tam nestresovala, že nám to nejde. Nakonec to proběhlo úplně bez problémů, Inka si akorát uprostřed sestavy všimla, že ji pozorují tři děti, no to bylo něco pro ni a začala na ně štěkat, naštěstí se mi ji podařilo zase vtáhnout zpátky, takže zbytek odcvičila i s nimi vedle sebe. Uffff, jsem si oddychla. :D No nervy to teda byly pořádný, ale zase jsem si to vyzkoušela a vím, že na to Inka má, snad příští rok dáme nějaké ty zkoušky...

Domů jsme dorazily poměrně brzy a čekala nás asi ta nejkrásnější zpráva za celý rok, moje ségra Katka porodila kolem oběda malou Kristinku, která je prostě nádherná, tak to bylo takové hezké zakončení prima víkendu. :)))