15.12.2012-2.1.2013

Inka: Panička se fláká a nechce psát aktuálky, tak jsem se do toho musela pustit já. Za ten uplynulý skoro měsíc se stalo tolik věcí, že si snad ani na všechny nevzpomenu!

15.12.2012 jsme byly na agi s Evičkou a bylo to moc fajn. Dorazily jsme o něco později, ani jsme se neohřály a už jsme pádily na parkur. Moc si nepamatuju, co jsme dělaly, ale určitě zóny a určitě krátké sekvence, víc si bohužel nepamatuju, ach ta hlava děravá a s paničkou je to bohužel horší než se mnou. :D Jediné, co vím, je, že já se lepším hodinu od hodiny, panička mi stíhá čím dál tím míň a když udělá chybu, tak já jí pomalu ale jistě začínám zachraňovat zadek. Toliko dle slov Evičky. :))) Dost jsem se zlepšila se soustředěností na parkuru, když běžím, tak běžím a nedělám u toho moc kravin, horší pak je, když je přestávka, to pořád vyvádím. :)

16.12. jsem se po hoooodně dlouhé době viděla s Dayunkou a tetou Maruškou, to bylo radosti! Nejdřív jsem je řádně přivítala, lítala u nich po zahradě, ale když mi strčili Dayu do auta, tak to se strhla bitka, kterou jsem tedy dle slov paničky zavinila já, ale nevěřte jí, panička kecá. :) Beztak akorát startovala auto, tak ví prd! No dost jsem u toho ječela, a tak jsem putovala do kufru a Dayu trůnila na sedačkách a od té doby byl klid. Jely jsme do Kuklíku, vesničky, odkud pochází právě Dayunka. Tam jsme viděly štěňátka malých čsv!! Byli všichni k sežrání, ale já se na ně mohla dívat jen přes okýnko u auta. A taky že jsem celou dobu načuhovala jako divizna a nemohla jsem se vynadívat, nejradši bych za nima šla a pohrála si. :) Pak nás paničky vzaly na prochajdu, bylo dost sněhu, Maruška vzala sáňky a zkoušela nás zapřáhnout, no byla u toho sranda. A víte jak to skončilo? My s Dayunkou běhaly na volno a Maruška táhla sáňky. :D Procházka to byla moc prima, bylo tam spousta stop od zvěře a já byla jak v sedmém nebi, pořád jsem pobíhala a čmuchala, naštěstí jsem neměla moc zdrhací náladu a vracela se pravidelně z lesa k paničce.

22.12. jsme s paničkou vyrazily na poslední seminář roku a rovnou na frisbee. Bylo to v hale školy psích sportů a seminář vedly Míša s Yvou Androvic. Bylo to super! Panička nejdřív hodně házela, naučila se tři nové hody upside-down, konečně taky přišla na to, jak na forehand, tedy Míša jí to ukázala. :) A kdyby panička nebyla kopyto, tak by věděla, že jí to samé radila už Verča v květnu, ale panička je palice děravá a zapomněla na to a pořád forehand mrvila. Tak teď už ho umí a nezapomene. No a pak přišla dvakrát řada na mě. Ukázaly jsme Míše, co jsme se naučily, já byla pochválená, že moc hezky skáču, předvedly jsme zeměkouli, nějaké triky z DD, zkoušely jsme multiple, na který jsem teda hodně hrrrr, takže máme co trénovat, no a nakonec nám Míša ukázala, jak na vault od zad. Ke konci jsme si také zkusily takovou mini sestavu a šlo to super. Až se panička stejně jako v agi naučí, jak jdou za sebou jednotlivé prvky, tak máme vyhráno. :D Seminář jsme si moc užily, seznámily se zase s fajn lidmi a panička se rovnou přihlásila na házení bez psů, aby do léta trochu dopilovala hody. Venku strašně chumelilo, tak jsem si o přestávce užívala honičku ve sněhu. :)

24.12. nám panička říkala, že prý jsou nějaké Vánoce. Já si je moc nepamatuju, protože vloni jsem byla ještě prcek. Stromeček nám letos panička neozdobila, s dárky se taky zrovna nepřetrhla, bude se teda muset polepšit! Prý mi toho už zaplatila dost. :) Ale abych jí nekřivdila, večer nám přivezla pár balíčků psích mlsek a taky nějakou tu hračku. Obě jsme dostaly pískací kost a gumové prase. Kost žila asi dvě minuty, prase asi deset. Jsem prostě ničitelka a Růža mi vydatně pomohla. :) Já si ty vánoce jinak moc neužila, protože panička pořád lítala po rodině a na nás neměla tolik času. Tak nás aspoň brala na dlouhé procházky, na výcvik s námi se ale trochu vyprdla.

Mezi svátky jsme neotálely a vyrazily opět na agi k Evičce a můžu vám říct, že jsem tentokrát perlila! První běh jsme hned daly čistě a Evička nás moc pochválila, bohužel to nikdo nenatočil, takže to nikde ani neuvidíte. :) Pak mi panička několikrát zkazila běh a já jí zachránila, ještě že mě má! Jinak se nám docela dařilo, můžeme být na sebe docela i hrdé, Evička nás chválila, panička si snad poprvé zapamatovala víc jak tři překážky za sebou a já jí to nijak nekazila. Po dlouhé době jsem si vyzkoušela kruh i v parkurku a šel mi parádně narozdíl od tréninků u Páji asi před třemi měsíci. Na konci jsem si taky potrénovala kladinku se zónama a jde mi to už parádně, pochopila jsem, že musím zastavit, až seběhnu. :) Panička tentokrát běhala i se Safírkem a ten byl tedy neskutečně šikovný! Aneb co by neudělal pro piškot nebo tenisák. :D Bohužel si v půlce běhání ulomil drápek, a tak musel domů, jelikož kulhal. :( Teta Eva nám přivezla nějaké mlsky, za které jí moc děkujeme! A taky jsme si od ní odkoupily postroj, už se těším, až ho vyzkouším!

30.12. jsme měly spicha v Senohrabech s moc fajn tetou Péťou a její fenkou NO Bessou. Ta na mě pouštěla hrůzu a já se jí dost bála, přitom mi nic nedělala, jen mě strašila. :) Besse jsme ukázaly frisbee a moc ji to chytlo, takže máme další frisbee parťáky. :) Šly jsme na kratší prochajdu, házely frisbíčko a pak jsme klikaly triky. Jsem byla za pokusného králíka. :) Ukázala jsem holkám, jak děláme pivoty a aportek, pak šla na řadu Bessa, trochu si začmuchala na stopičkch a pak předvedla pivoty na sedáku, moc hezky jí to šlo. Nakonec šla Lája, malá strašně hodná raslice, neskutečně temperamentní, ale taky moc šikovná a s ní panička dokázala naklikat přední packy nahoru. :) Bylo to fajn odpoledne a my se těšíme, až holky zase uvidíme.

31.12. bylo něco jako den plný bouchání. Panička tomu říká Silvestr. Od odpoledne to všude práskalo a svítilo. Já jsem ale holka nebojácná a vůbec mi petardy nevadily. Růža byla trochu nervní, štěkala z okna, ale na procházku s námi šla, sice nejistě, ale šla. Panička ji pro jistotu měla na vodítku a uplácela ji piškotky, to zabralo, jak by taky ne, Růža je pažravec. :) Kolem osmé večer jsme zanechaly Růženku v posteli, jelikož hárá, a vydaly se k babičce a dědovi na novoroční oslavu. Ze začátku jsem byla jako tornádo, však si to moje vítání asi dovedete představit... No nakonec jsem se zklidnila a byla moc hodná, panička nestačila koukat, že poslouchám, neskáču a dokonce jsem ostatním předvedla, co jsem se naučila. O půlnoci jsem byla dokonce tak odvážná, že jsem s paničkou vyšla na terasu a tam jsem koukala, jak lidi odpalují rachejtle a ohňostroje. Je to dobré, reakci na rány nemám. :) Zato chudák Goliáš seděl celý večer jak neštěstí a odmítal se jít vyvenčit, dělobuchů se strašně bojí. Cherrynka je napůl hluchá, takže problém taky neměla a Bubák je splachovací a nevadí jí nic. Vyžebrala jsem u dědy nějaké chlebíčky, proscuitto, ovárek a spoustu dalších laskomin, další den mi ani nebylo blbě, k velké radosti paničky, protože ta nadávala, že se posrandím. Malou Tinku jsem patřičně ohubičkovala, aby věděla, že ji mám ráda. :) Domů jsme se vrátily kolem druhé ranní a Růženku jsme našly ve stejné poloze, jako jsme ji zanechaly, zababušenou do peřiny a sladce spící, rány ji tedy evidentně nijak nestresovaly. :)

No a 2.1.2013 nastal pro nás asi nejdůležitější den uplynulého měsíce, a to rentgeny kyčlí, loktů, ramen a páteře. Růženku hlídala babička. Na kliniku do Hradce Králové jsme dorazily o skoro půl hodinky dříve, i když jsme se cestou stavovaly u Mekáče. Na řadu jsme šly přesně v jedenáct, pan doktor mě zvážil, zkontroloval čip (tu čtečku jsem mu chtěla olízat, myslela jsem si, že mi nese něco dobrého), pak mi poslechl srdíčko a plíce a šlo se na to. Panička mě držela v náruči, pak mi napíchli kanylku, pak mě něco štíplo a pak se mi chtělo strašně spát. A to já zase nechtěla, takže jsem se bránila a trvalo mi snad deset minut, než jsem vytuhla. To panička poznala snadno, překousla jsem si jazyk vejpůl a oči jsem měla prý v sloup. Všude byl rozruch, jedna sestřička udělala nějakou botu, pan doktor Ekr se u toho rozčiloval, taky měli problémy s administrativou, takže všude pobíhalo hodně lidí a vůbec tam byl dost zmatek. V půl dvanácté jsem už měla zrentgenované kyčle, pak panička panu doktorovi pomohla s rentgenem ramen a smála se mi u toho, že vypadám jako dementík. Ještě že jsem jí nemohla kousnout, jinak bych to s chutí udělala! Pak panička chvilku počkala v čekárně a za chvilku už ji volali, že mě budou probouzet. To mi šlo nezvykle rychle, jen co mi píchli včeličku, do pěti minut jsem byla vzhůru a i když mě ještě moc neposlouchaly nožky, snažila jsem se vyskočit na sestřičku a olízala jsem hned obličej pana doktora. Všichni na mě byli moc milí, včetně paničky, a to je co říct! :) Pak přišel pan doktor Ekr a konečně nám oznámil výsledky. Huráááá, všechno je čisté! To už se panička usmívala od ucha k uchu a já byla moc ráda, protože cestou na kliniku byla nervní jak sáňky v létě. Nakonec jsme popadly desky s potvrzeními, účtem, zaplatily a pádily zpátky pro Růženku. Já cestu domů střídavě prospala a promžourala z okýnka. Na půli cesty si bohužel panička všimla, že nám jedno potvrzení chybí. U babičky to zkontrolovala ještě jednou a opravdu. To už jí ale zvonil telefon, volali z kliniky, že udělali chybu a že se moc omlouvají. Naštěstí nám potvrzení pošlou poštou a navíc jako omluvu nám ho nebudou účtovat. Tomu říkáme servis! Hlavně že byl rentgen udělán, panička se bála, že ho zapomněla udělat a kvůli spondylce by mě znovu uspávat nenechala, tak bychom to musely přežít bez ní. Ale naštěstí ji máme a zítra by měla dorazit, pak tu vše zveřejníme. :) Máme obrovskou radost a víme, že můžeme dál sportovat a postupně přidávat na zátěži, jupííííííííííí!