13.3.2013

Růženka: Dneska je takové hezky magické datum, tak jsem se rozhodla, že vám sem škrábnu malou aktuálku. :) Po týdnu krásného jarního počasí nám opět napadl sníh, z toho máme radost hlavně my pejsci, já pravidelně ryju tunely a dělám ponorku, skáču u toho jako prasátko a panička se mi strašně směje. A čím víc se směje, tím víc jako prasátko dovádím. :) Inka ta miluje chytání sněhu ze vzduchu, skáče u toho jako los klokanos a strašně ji to baví. Tak má aspoň panička pro zábavu postaráno. :)
2.3. jsme vyrazily na agi. Sešlo se nám celkem málo, jelikož byla půlku osazenstva nemocná, o to víc se běhalo a trénovalo. Do Pandiček jsme dorazily o půl hodinky dřív a už na nás čekala Rozárka! Inka se s ní řádně vyřádila na sněhu. Z Rozárky je krásná slečna a jak je rychlá! Panička si bláhově myslela, že Inku trochu unaví před tréninkem, ale velký prd, bylo to snad ještě horší. Tentokrát agi nic moc, Inka byla roztěkaná, odložení pořád bojkotuje, a tak trpělivě napravuje a opravujeme. V pauzách s paničkou trénovaly a to šlo moc pěkně. A pak že těžko na cvičišti, lehko na bojišti, u nás je to spíš naopak. :D Inka si zase zkusila áčko a tentokrát jí moc nešlo, tak příště na něm budeme zase pracovat. Jinak skočky dávala s přehledem, skáče už vyšší M a krásně na nich dělá stahovačky i outy, párkrát si střihla i čistý parkurek, takže samotné agilitění bylo hezké, ale pořád je tam to ALE. :) No a já? Já jsem byla skvělá jako vždycky, jak jinak. :D Panička teda zjistila, že nevnímám pravou ruku. Dva roky navádění a dělání všeho na levou se prostě někde projevit muselo... Ale jinak jsem holka šikovná, vyzkoušela jsem si i stahovačky a Evička mě chválila, heč! Musíme to ale s paničkou pořádně naklikat, abych je dělala dokonale a já to určitě zvládnu! Tunýlky i kladina mě pořád hrozně baví, jen ten tunel prostě na pravou ruku ne a ne strefit, panička ze mě byla mírně řečeno na mrtvici. :D Strašně mě to ale baví a ke konci jsem Evičce předvedla takovou rychlost, že valila oči! :D Jinak Inka byla vypuštěna i k Zolíčkovi od Evičky, prý "děj se vůle boží, kdyžtak ji zabijeme" :D A překvapila, což ona někdy umí! K Zolíčkovi se chovala krásně, hezky něžně, vůbec po něm nerajtovala, jak to má ve zvyku, prostě se k němu chovala jako k miminku, tak jsme z ní měly radost!
3.3. panička s Inkou vyrazily do Nového Strašecí za tetou Danou a její bordeří slečnou. Dana dorazila i se svým synem, no o paničku se pokoušely mrákoty, moc dobře víte, jak to má Inka s dětmi... Ale ta naopak překvapila, skvěle se s ním vyblbla, házel jí frisbee, sníh a vůbec ho brala jako parťáka. Takže máme další téma k zamyšlení: Inka si prostě vybírá určitý typ dětí, které nemusí, na jiné je skvělá a něžná, neskáče na ně, jen musíme zjistit, jaký má vkus. :) Procházka to byla skvělá, lidská skupinka si zaházela frisbee, pesani lítali a chytali disky, řádili ve sněhu a v lese, celkem to zabralo něco přes dvě hodinky. Panička si myslela, že Inka doma lehne, ale chyba lávky, otravovala s míčkem a byla na odstřel jako vždy, takže dostala odpočinek příkazem a byl klid. :) Už se těším, až holky poznám i já!
9.3. se panička zbláznila a vyrazila s Inkou běhat se skupinkou stejně postižených holčin a jednoho chlapa na Kladno! Sešly se tři dámy, tři psí slečny a kameraman a fotograf v jednom Lukáš. A bylo to parádní! Paničku překvapilo, jak lehce se jí běželo, byl to vůbec první výběh v roce. Inka jako vždy krásně tahala, nevšímala si ani pejsků, ani kolemjdoucích lidí, chvilkami se mohla proběhnout i na volno, ale poté, co v lese zmerčila zajíce, putovala zpátky na vodítko a hezky si to odmakala až do konce. :) Celkem se uběhlo 9km za asi hodinku a tři čtvrtě, místy se běh prokládal rychlou chůzí nebo strečinkem. Panička prý takhle bude s Inkou běhat pravidelně. Po návratu mě pak panička vzala samotnou na procházku a to jsem si teda užila! Už krásně honím klacíky a tahám je, paničce je škubu z ruky a vždycky mám u toho šílený výraz a musím ten klacík zavraždit, třepu u toho hlavou a panička se chechtá na celé kolo. :) Poslušnost mi jde taky krásně, musíme pomaloučku začít trénovat něco nového!
10.3. opět panička s Inkou odjela beze mě, tentokrát do Slaného za tetou Katkou a malým Mišelínkem. Inka si dala takovou socializační procházku na vodítku po městě, která byla dlouhá celkem 5,5km, no s kočárkem a zastávkou u babičky to trvalo asi dvě hodiny. :D Nejdřív se šlo do místního mini parku, kde Inka poprvé běhala na volno vedle dvou dětí, které pobíhaly a jezdily na dětských motorkách, no Inka si jich vůbec nevšímala a v klídku okolo nich prošla, tak byla panička právem hrdá. Snad jsme na dobré cestě! V parku byl i Goliáš, tak se měla Inka s kým prohánět. Další zastávkou byla plovárna, kde se Inka vykoupala v místním rybníčku a následně se vyválela v bahně, takže vypadala jako jedno velké černé prase australské. :D No a další šok přišel, když Inka na volno zabíhala za roh a tam se vynořila paní s jorkšírem, klasická malá piraňa hned řev, jeho panička si ho hned brala do náruče, klasická scénka. No a co na to Inka? Panička ji vesele zavolala a Inka přiběhla okamžitě a na první zavolání! Panička se nestačila divit... Od plovárny se šlo Vyhlídkou a Benarem přes město až k hřbitovu, zastávka u babičky na cigárko a pak se pokračovalo zase městem přes Wilsonovku až k tetě zpátky domů, kde panička parkovala. Bylo nádherné počasí, paničku sice bolely trochu nohy z předešlého běhacího dne, Inka ze začátku táhla na vodítku jak blbeček, takže měla panička vytahaný ruce jak opice. :D No a od plovárny už Inka šla celkem spořádaně, aspoň pořádně potrénovala a taky jsme zjistily, že docela hezky chodí vedle kočárku. :) 
Po návratu domů jsem ještě vyrazila na procházku já a pak se paničce nějak přitížilo, přišla horečka a chřipka na další dva dny. Já byla ráda, že mám paničku doma, trávila jsem s ní celé dny na gauči, tlapku přes její břicho a spokojeně jsem jí funěla do ucha nebo jí olizovala hlavu. :D A Inka? Ta si rovnou lehla paničce na hrudník a olizovala jí pusu. Canisterapie hadr. :))) Ale věřím, že se paničce udělalo líp jenom díky naší vydatné pomoci! :) Procházek tedy tyhle dny moc nebylo, panička byla ráda, že se dobelhá s námi do parku, kousek se projde a už se zase utíkalo zpátky, ale přežily jsme. Všechny. V úterý už se paničce trochu ulevilo, tak jsme vyrazily na procházku po okolí, Inka jako vždy na stopce, ale vše proběhlo bez katastrof a lovení zvěře.
Dnes, tedy v to krásné magické datum 13.3.2013, jsme s paničkou vyrazily do polí na místní cyklostezky. Byla to procházka krátká, asi jen 2,5km, ale zato vydatná na trénování lovení zvěře! Já jsem teda byla tak konsternovaná, že když jsem viděla tolik ušáků a srnky, že jsem jen stála a civěla na ně jak Alenka v říši divů. :) Pak jsem uznala, že budou asi přece jen rychlejší než já, tak jsem to vzdala. Zato u Inky se time-outovalo vydatně, no vždycky se po chvilce uklidnila, seděla a zírala na zajíčky, ale alespoň jsme už dospěly k tomu, že je schopná dřepět na zadku, pozorovat je a za klidné sezení si brát pamlsky. Panička je z ní teda pořád na nervy, ale trochu se to lepší. V lese jsme pak potkaly stádo srnek, Inka opět time-out, já vyběhla, abych se na ně šla podívat, ale vrátila jsem se na zavolání, takže se mnou je panička spokojená, s Inkou je to na dlouho no... Ale jsme rády, že jsme vyrazily, protože konečně byla příležitost pořádně cvičit, protože většinou máme na zvěř docela smůlu a potkáváme ji zřídka.
Jinak já si užívám dny, kdy jedu s paničkou sama do Slaného za babičkou, Inka hezky čeká doma a já si užívám drbání, mazlení a rozmazlování. Bez Inky jsem naprosto bezproblémový pes, poslouchám a vůbec si to s paničkou užíváme. Tak hlavně aby mi to vydrželo! :)
No a to je všechno! Z krátké aktuálky se nám vyklubala aktuálka dlouhá jak týden před výplatou. :) Na cvičení poslední dobou docela prdíme, soustředíme se hlavně na hraní, výchovu, běhání venku, přivolání, sem tam si zahrajeme it´s yer choice nebo hrajeme s kennelkou. No musíme se zase do toho cvíčka pustit, nejvyšší čas! Inka je přihlášená na pár seminářů frisbee a obě pak v září pojedeme na seminář obedience. A už se všechny těšíme na léto!