27.5.2014 ve znamení frisbee a oveček

Když jsem říkala, že další aktuálka přijde dřív, než se nadějete, nikdo asi netušil, jak rychlé to bude, takže here U are. :)))

17.5.2014 jsme s Inkou vyrazily na závody dogfrisbee do Nového Strašecí. Loňský první ročník se nám moc líbil, navíc to máme kousek od baráku, tak nebylo co řešit. Den předtím ale Inka špatně šlápla při dovádění na prochajdě s Oriannkou a nebyla úplně ve své kůži. Proto jsem byla rozhodnutá ze závodů kdykoliv odstoupit, když bude třeba. Nakonec jsme je dokončily, ale i tak to nebylo ono. Začínalo se time trialem, ve kterém jsme postoupily do závěrečných běhů. První kolo se nepovedlo paničce, takže čas 40s, druhé kolo už bylo lepší s časem 23.31. V závěrečném paralelu s Pájou a Fráňou jsme o chlup prohrály, protože panička šikulka se s diskem trefila kousíček od pásky, která se třepotala ve větru, takže Inka disk nechytila a musela běžet na třikrát. K tomu všemu vím, že Inka běhá rychleji a má na víc... Takže nakonec z toho bylo 13. místo ze 17 startujících. I tak mám z výsledků radost. Bylo hnusný počasí, odpoledne nám celé propršelo, dopoledne sem tam ošklivě fouklo, takže jsem byla ráda, že mi to aspoň trochu lítá, no a Inka prostě neměla svůj den. Paralel je hodně o štěstí, jak se zrovna zadaří v tom daném kole, protože první místo nakonec bylo časově horší o tři sekundy než my.

No a v minidistance jsme předvedly náš průměr, klasika. :) Panička se konečně musí naučit házet líp i ve stresu a se psem. :D Inka byla moc šikovná, v prvním kole nechytila akorát jeden disk (kdopak jí to asi blbě hodil, že...) a ve druhém pochytala všechny. V prvním jsme stihly šest hodů za celkem 12,5 bodů, ve druhém dokonce hodů sedm za 15 bodů. Takže za mě spokojenost určitě. A celkově z toho bylo 13. místo z 21.

Další sobotu 24.5.2014 jsem vyrazily na neofiko závody do Řeporyjí. Máme to dvacet minut cesty a je tam taková rodinná atmosféra, moc rády se tam vracíme. Přiznám se, že když jsem ráno viděla to počasí, vůbec se mi nechtělo a uvažovala jsem, že se na všechno vyprdnem. Pak jsem si ale řekla, že by to byla škoda, když to máme za rohem a dobře jsem udělala. Začínalo se time trialem, kde se nám hodně vydařilo hned první kolo. Panička se výjimečně strefila a dobře hodila oba hody a Inka je chytila, takže jsme si vylepšily i osobáček a dva hody nás vyšly na 19,5 s. Kdybych Inku konečně naučila předávat disky do ruky, byly bychom ještě o dvě vteřinky rychlejší, za takové časy už bychom se vůbec nemusely stydět. Takže úkol zní jasně, až nám posekají pole, jdeme na to. :) Druhé kolo už opět zvorala panička a byly z toho tři hody za 42,16 s. Ostuda. :D Ještě že se počítá lepší čas, protože Inka tak získala první místo v time trialu. Na druhém a třetím místě byli Honza s BO Kuky a Malou. Keyska od Danči tentokrát stávkovala a všechny nás dodělala, když se u time trialu rozhodla, že ona tedy paničce ten disk nepřinese ani náhodou a zastavila se asi pět cenťáků před cílovou čarou, kde stála snad půl minuty a odmítala se hnout. Nemusím snad ani připomínat, že konečný čas v time trialu se počítá od momentu, kdy pes překročí cílovou čáru, že. :D

Společně s time trialem se soutěžilo ještě v dogdartbee, kde jsme postoupily do finále ze 4.-5. místa se 180 body. To už chvilkama doslova chcalo. Já jsem Páje pomáhala na hřišti, takže jsme trošičku promokly, ale nelituju, bylo to strašně fajn, kopec srandy a zase jsem poznala nové lidi. Jeden tým - Pavla s Artie mě fakt zaujali, trénují teprve pár týdnů a už nám šlapou na paty, jsou super sehraní a Artie je úžasnej pejsek. Jednou o nich ještě uslyšíme. Ale abych to nezdržovala, v semifinále jsme naházely a pochytaly 140 bodů, ve finále dokonce 270, což je náš osobní rekord. Konečně jsem se naučila aspoň trochu obstojně házet a nenechat se rozptylovat Inkou, která okolo mě běhá a štěká, takže za sebe mám velkou radost, no a Inka je prostě skvělá, té stačí, že jí něco hodím a ona se už postará o to, aby to chytila, pokud to aspoň trochu jde. Musím ji moc pochválit, protože ani neřešila dvě děti, které tam pobíhaly, krásně mě poslouchala, v pauzách jsme pocvičily poslušnost, mohla být na volno celou dobu a přestože bylo hrozné dusno a ona ke konci už nemohla, makala skvěle. Akorát to nadšení na startu ne a ne odbourat, to mám vždycky pocit, že ji trefí pepka. :D Nakonec jsme tedy v dogdartbee skončily na 2. místě a společně s Honzou a Malou jsme získaly i absolutního vítěze závodu, čímž jsme Pavle připravili trochu prekérní situaci, protože měla výhru připravenou jen pro jednoho a museli jsme se podělit. :D A Honza teda vyžral, co mohl, v obou disciplínách byl na bedně s oběma čubama, musela mu pomáhat Adélka, aby ty pytle vůbec pobral. :))) Výhry byly super, dostaly jsme mražené maso od Ámose, různé granule, pamlsky, knížku, přetahovadlo, mlsky a tentokrát i nějaké mlsky pro páníčky. To všechno několikrát, jelikož jsme si s Inkou odnášely hned tři výhry. :) Pro nás super den se super lidma, akorát že je nám už hloupé hlásit se na neofiko závod, kam chodí i začátečníci a my jim tak bereme možnost se umístit... A tak uvidíme, jak to bude příští rok, ale možná už tenhle závod vynecháme a pojedeme se zúčastnit jen jako diváci a pomůžeme s organizací.

V neděli 25.5.2014 jsme vyrazily společně s tetou Nikolou, Oriannkou, Bárou a Grippíkem na pasení do zahraničí. Naše první zahraniční zkušenost a já měla žaludek na vodě z toho, že Inka udělá ostudu a pošlou nás domů. Přeci jen Ori je v pasení úplně někde jinde a Grippík měl předpoklady k tomu, že bude pracovat hezky. A mezi nima dvěma můj šílenec... :) Cesta proběhla bez problémů, s tetou Nikolou jsme se střídaly za volantem, dvakrát jsme stavěly na čůrpauzu :). Na místě jsme už potkaly místní, kteří nás dovedli až na louku, kde se páslo, takže jsme ani nebloudily. Co k tomuhle dni napsat? Čekalo nás spoustu překvapení, nových setkání a poznatků. Co mě potěšilo nejvíc, bylo, že nás tu přijali bez předsudků, chovali se k nám jako k přátelům, všechno nám ukázali, vysvětlili, ale hlavně jsme poznaly super pracáčky a ani jednou jsme nezažily, že by někdo byť jen náznakem odsoudil naše holky, protože jsou výstavačky. Leckdo od výstaváků by se mohl učit, protože kdykoliv jedu na nějakou akci tady v ČR, setkávám se s posměchem a pomluvami a pomalu mě to začíná znechucovat natolik, že uvažuju, že tohle všechno nějakým způsobem omezím. Naštěstí v dogfrisbee to ještě není tolik znát, i když i tam už ta přílišná soutěživost začíná, bohužel. Výstavy jsem vypustila už úplně a budeme se soustředit hlavně na sportění a na lidi, co nám za to stojí. Donedávna jsem ještě počítala s tím, že i pasení letos ukončíme, protože Inka je u oveček moc divoká a nedaří se nám ji zklidnit natolik, abychom se mohly nějak významně posunout dál a složit tak třeba zkoušky. Až dodnes...

První kolo šla Inka na řadu jako třetí a paní chovatelka si ji vzala do parády nejdřív sama, aby viděla, co od ní může čekat. Předem jsem ji upozornila na to, že ovečky kouše, je divoká a občas jí v hlavě šibne natolik, že je absolutně mimo kontrolu. Ince jsem nasadila košík a děj se vůle boží... No a hádejte co? Inka si kousla jednou, chovatelka jí vysvětlila, že takhle to teda rozhodně nepůjde (a to prosím bez jediné rány, aby se toho hned někdo nechytil) a od té doby mi asi někdo vyměnil psa. :D V životě jsem Inku neviděla být tak klidná a pokorná u oveček. Za minutu měla košík dole a stačilo ji jen slovně napomenout a už nekousala. Protože bylo velké vedro a Inka nějakým pro mě nepochopitelným způsobem nabrala nové chlupy, byla po chvilce vyřízená, tak dostala pauzičku. Kousek od louky byl potůček, kam jsme s holkama chodily zchladit chlupáče. Jinak jsme celý den byly na sluníčku a že pařilo pořádně! Další kolo šla Inka zase beze mě, to už se obešlo bez kousání a košíku. No ale pak jsem na chvilku šla na řadu já. Inka už měla dost, byla doslova vařená, já jsem opět byla nervní jak sáňky v létě a ovečkám bylo taky teplo, takže po chvilce už odmítaly odlepit se z rohu košáru, kde byl stín. Inka začínala být už ze mě zoufalá, protože až tady mě upozornili, že vlastně jak nestíhám, stoupám si mezi Inku a ovce, takže jí bráním v práci a ona je z toho nervózní. Navíc když štípne, já začnu panikařit a místo abych zklidnila Inku, ještě ji v šílenosti podporuju. Co dodat, že... Prostě se to musím naučit, ať se děje, co se děje. Ale je fakt, že už to vypadalo mnohem líp i se mnou a já jsem totálně nadšená, protože vím, že chyba je ve mně a že Inka má na to, aby jednou pásla docela hezky. Mám se co učit a pokud čas dovolí, určitě s tetou zase vyrazíme!

Poslední dva týdny jsme si báječně užily. Poznaly jsme zase nové lidi, zažily nová dobrodružství  a už se těšíme, až zase vyrazíme za ovečkama i na závody. V červnu nás toho čeká spousta, takže další aktuálka přijde určitě zase brzy. :)