Konec roku 2014

Neuvěřitelné se stalo skutečností a my jsme opět zpět. :) V jednu chvíli jsem už zvažovala, jestli ty stránky nezrušit, když na to prdím a vůbec sem nic nedávám. Na druhou stranu jsem si s obsahem dala takovou práci, že mi přijde škoda to celé zahodit do koše. A navíc jeden nikdy neví, kdy se to může hodit, že jo…

Jestli dobře počítám, tak je to skoro rok a půl, co jsem sem nenapsala ani řádek. A vůbec se za to nestydím. :D Pokusím se teď shrnout všechno, co nás potkalo. To dobré, i to špatné. Naštěstí toho dobrého bylo o trochu víc!

Poslední aktuálka těchto stránek byla tedy v září 2014. Děkuji strýčkovi Googlovi, že existuje něco tak geniálního jako Google kalendář (a to není reklama, přátelé)! Díky němu mám přehled, kdy jsme kde byly. Protože jsem ten typ člověka, co si někdy nepamatuje ani svoje jméno a co si nenapíše, to neví, tahle chytrá věcička je mým nepostradatelným kamarádem. Takže jdeme na to. Já si u toho aspoň zavzpomínám. :)

V listopadu se udála první velká událost, která stojí za zmínku. Po dlouhém zvažování pro a proti jsem se nakonec rozhodla, že Intoušek konečně zcela naplní svůj nezkrotný temperament hřebce (s oblibou říkám, že se měla narodit chlapem), a objednala ji na kastraci. Ta proběhla bez komplikací, a když nad tím tak dneska přemýšlím, toho kroku vůbec nelituju. A myslím, že Zlodušek se za to na mě taky nezlobí. :) Konečně nemusím řešit zástupy vesnických voříšků za plotem, konečně je nemusím odhánět klackem na procházkách, konečně můžeme plánovat naše aktivity podle volného času a ne podle hárání. Inku kastrace vůbec nepoznamenala, nemá žádné zdravotní problémy ani povahově se nezměnila, je jen teď trochu uvědomělejší, ale to přikládám spíš věku. Než se jí trochu ustálily hormony, mírně přibrala, no dobře, tak v jednu chvíli byla oplácaná. :D Ale bylo to taky tím, že byla zima a my jsme prakticky ze dne na den přestaly s téměř všemi sporty. Bohužel pár dní po operaci se objevily komplikace. Inka i s lampičkou, kterou ke své nelibosti vyfasovala, byla stejně prdlá jako předtím a občas jí nedocházelo, že s límcem se všude nevejde. Takže dál skákala jak klokan, lítala venku jako pakůň a mimo jiné taky dál lezla na parapet u okna, odkud asi vyhlížela amanty, návštěvy a taky mě, kdy se vrátím z práce. Bohužel tenhle parapet se jí stal asi osudným. Odřela si o něj jizvu, do toho se přidalo deštivé počasí a bylo na problém zaděláno. Jizva se Ince zanítila a začala hnisat. A nepřestávala. Náš veterinář už si myslel, že to snad děláme naschvál. Límec se stal Inky módním doplňkem, nosila ho měsíc! Nedivím se jí, že už toho měla plné zuby a první límec odešel po nějaké době do věčných lovišť, rozuměj totálně ho oddělala. :) Celý listopad a téměř i prosinec jsme tedy seděly doma. Nebo spíš Inka. Trochu jí z toho hrabalo a mně pak už taky, takže aspoň já jsem v té době hodně cvičila, posilovala a vybudovala si docela dobrou fyzičku. Aspoň k něčemu to bylo. Na první psí akci jsme se dostaly až na konci prosince, ale zase jsme si to vynahradily, protože pauza Ince prospěla a na agility i na obranách byla přímo skvělá!

Jo a abych nezapomněla, v září jsme si ještě pořídily nové přibližovadlo! Konečně jsem mohla do auta nacpat čtyři psy, klec, kolobku, svoje i psí věci a ještě se tam vyspat. :)

Rok 2014 byl pro celou rodinu dost těžký. Opustily nás tři blízké osoby a srovnat se s tím nebylo vůbec lehké. Jsem ráda, že i díky chlupáčům to období přešlo a nakonec jsme si ten rok fajnově užily. :)