Ahoj!

Vítám tě na svých stránkách (tedy skoro). Nejdřív bych tě chtěla poprosit o jednu věc, a to zapamatovat si jedno jediné datum: 16.2.2010. Datum, o kterém si myslím, že je to nejlepší na světě.

Proč právě tenhle den? Odpověď je naprosto jednoduchá. Právě tímto dnem totiž začal fascinující příběh jedné buldočí holky, která je ta nejúžasnější, nejmilejší, nejkomičtější a nejinteligentnější na světě a své paničce dělá jen samou radost. Ptáš se snad, o kom je řeč? Dovoluji si být skromná. Její jméno je Růženka. Tedy vlastně pardon. Její pravé jméno je Xena z Lebedova dvora, o tom ale až později. Ano, jsem to opravdu já. :) Roztomilá dospívající zastupitelka plemene anglický buldok (Bulldog). No a protože kvetu do krásy a moje rodina se brzy rozroste, tak jsem se rozhodla, že si vytvořím taky nějaké ty webovky (No dobře, tak jsem je nedělala já, přiznávám. To naše hodná teta Nikola se o ně stará. :)). Zaprvé se musím dobře prezentovat a zadruhé nesmím zůstat pozadu. Takže se pěkně posaď, nejlíp do něčeho měkkého a pohodlného, jak to mám ráda i já, a nech se okouzlit mým (z mého pohledu) strhujícím a fascinujícím životem...

 

Jméno: Růženka

Celé jméno: Xena z Lebedova dvora

Tohle je celé moje jméno podle tzv. „papírů“ neboli průkazu původu. Říkala jsem si, že to jméno je fajn. Lidi by si mě víc vážili a mohli by mi i vykat. Jenže osud tomu dal, že jsem padla do rukou paničce (nenechte se mýlit, mám ji docela i ráda, ale v tomhle mě fakt naštvala), které se moje jméno tolik nezamlouvalo, a tak je ze mě Růženka. No, už jsem si na to docela i zvykla a svému jménu dělám opravdu čest. Loni jsem babičce na zahradě okousala popínavé růže. Letos to vypadá, že zase porostou, tak už se těším. No a taky jsem jednou v krámě málem jedné paní sežrala růži přímo z ruky. Chudák ji asi nesla někomu k narozeninám, tak byla ráda, že ji přede mnou ubránila.

Plemeno: anglický buldok (bulldog)

Chovná stanice: Z Lebedova dvora - www.zlebedovadvora.cz

Datum narození: 16.2.2010

Bydliště: Středokluky

Přezdívky: Brůža, Žůženka, zlatíčko, Růží, Růža, šikulka, pupíček, pupendo, cibulka, houba, houbička, tlamička, pecka, poupátko, poupě. Hajzlík, Růženice nebo Růžena, když zlobím.

Zaměstnání: povalovat se, pěkně papat a štvát paničku a ostatní členy rodiny. Občas zapracuju na cvičáku, s klikrem nebo na agi, když už není zbytí.

Co miluju: Pamlsky všeho druhu a žvýkací kostičky. Procházky, sníh, návštěvy všeho druhu a výlety. Lidi bez rozdílu věku, rasy a pohlaví. Své psí kámoše Inku, Bubu a Goliáše a zbytek naší rodiny. Taky žvýkání, okusování, hrabání a ničení všeho, co se mi zalíbí, na zahradě nebo doma, když se jedná o proutí. Vodu a cachtání se v ní. Taky mám ráda svůj pelíšek. Nádherně totiž voní mým parfémem. No a v neposlední řadě miluju, když mě někdo drbe, nejlépe za ušima nebo nad ocáskem. To pak slastně vrním a vydržím v jedné poloze celé hodiny, dokud někoho nezačne bolet packa. Ta moje to zatím ještě nikdy nebyla.

Co nesnáším: mandarinky, banány a vůbec ovoce a zeleninku, co mi sem tam panička podstrkuje z ruky. Zvláštní je, že v misce mi nevadí. Taky jsem dřív nesnášela granule, které jsem baštila. To pak jsem to zkoužela na paničku a držela hladovku nebo se snažila ukrást něco ostatním z misky, když se nikdo nedíval. Jenže to nebylo často, takže po max. dvou dnech hladovky jsem to musela vzdát a spořádaně spapat, co mi dali. To mi vydrželo zhruba tak čtrnáct dní až tři týdny, pak šlo všechno nanovo. No a taky strašně nerada poslouchám paničku, když po mně něco chce. Pamlsek je sice velká motivace, ale tak znáte to. Někdy se prostě člověku nechce.

Moje nej kámošky: Inka a Bubu (Bublina, Bubák), fenka francouzského buldočka mojí babičky. Bubu je taková moje náhradní maminka. Je fakt skvělá a trpělivá. Skoro nikdy po mně nevyjede, když jí koušu do pysků nebo jí tahám za nohu. To ona mě vychovala a naučila všechno, co má správný pes umět. Třeba kousat, žvýkat, hrabat, neposlouchat nebo oloupávat babičce dlaždičky z terasy. :) Inka je pak kapitola sama pro sebe. Mám ji moc ráda, ale díky bohu, že má konečně přezubeno! Panička mi přesto ještě občas ošetřuje krvavé rány na hlavě a pyskách, jednou mi Inka dokonce natrhla nos! No, abych na ni jen nenadávala, tak musím taky přiznat, že někdy provokuju já ji, poslední dobou dokonce víc než ona mě. Panička mě občas brání a myslí si, jaká že to nejsem chudinka. A já pak jdu a Inku kousnu, tak se na mě panička už vybodla a prohlásila, "ať si to holky mezi sebou srovnají samy". :)

Moje oblíbené hračky: Ty už nejsou. :D Nejraději mám asi "kůfa", plyšovou krávu ve tvaru létajícího talíře, a Pipíka, svého plyšového soba. Nyní mám asi sedmý kousek a rozhodně to není konečný počet. Taky miluju všechno, co se dá žvýkat. I s tenisákem si občas pohraju. Fotbalový míč miluju, ale vždycky ho prokousnu, a tak na ně máme doma stop stav. Plyšáky zbožňuju, ale během pár minut je vypreparuju, vytahám z nich výplň, kterou pak slastně přežvykuju, až mi tečou sliny. Panička mi to všechno pak musí rvát z huby. Naposledy jsem ukousla hlavu plyšové opici. Jo a pozor, už se nebojím PET lahve!!

Co papám: Do roka a půl jsem papala granule Fromm Family Puppy Large Breed. Velký pytel mi vystačil tak na měsíc a půl. Protože je ale panička sečtělá a velmi ji zaujalo barfování, rozhodla se, že od srpna 2011 budu papat masíčko se zeleninkou, ovoce, přílohy a taky doplňky stravy a vitamíny, abych byla zdravá. Na mase prospívám moc dobře a spapám toho mnohem víc, než mi předepisuje moje denní doporučená dávka. Tak mě panička musí krotit a někdy mi dává víc zeleniny, abych se zasytila, ale jsem pořád krásně štíhlá (no dobře no, tak na buldoka jsem krásně štíhlá). Pak mám ráda psí pamlsky všeho druhu. Občas se snažím u paničky uzmout něco lepšího. Sedím u stolu a snažím se na ni upřít ten nejsmutnější pohled na světě. Panička se občas slituje a dá mi kousíček (podotýkám, že se nepředá) housky, chleba nebo ovoce. To babička je na mě hodnější a rozmazluje mě víc. Z kuchyňské linky jí i sem tam jakoby náhodou upadne kousek masa. Panička to nerada vidí, tak máme takovou tajnou úmluvu, že to děláme, když se zrovna nedívá. Miluju oslavy všeho druhu, protože kamarádi a známí, co k nám přijdou, jsou přeci jen vstřícnější a pod stolem mi podstrkují všelijaké dobrůtky. Panička se pak strašně zlobí. Nechápu proč. Když mě nechají samotnou doma, papám i hmotnější věci. Např. jsem babičce okousala proutěnou lavičku v předsíni a držák na deštníky. Jednou, ale opakuji, že opravdu jen jednou, jsem babičce rozkousala pantofli. Ale prý už stejně byla stará, tak jsem to přežila bez újmy na zdraví. No a poslední věc, za kterou se trochu stydím, jsou vchodové dveře. Na ty jsem se podívala tak, že jsou prakticky neopravitelné. Děda se kvůli tomu strašně zlobil a já se snažila svalit vinu na Bubu, ale moc mi nevěřili. Tak jsem si řekla, že nemám co ztratit, a dala se do práce. Skoro každý den jsem žvýkala a žvýkala, až jsem do dveří vytvořila zajímavý obrazec ze světlého dřeva. Nejdřív to po mně opravovali, brousili, dokonce i náš malý soused popadl vodovky a stopy přemaloval. Kdepak. Nedostali mě. Postupem času svou snahu vzdali a já vyhrála. Nikdo nechápe, jak jsem ty dveře dokázala tak ohlodat, když buldoci mají obrovský předkus. Ale já vám tedy to svoje tajemství prozradím. Musíte si lehnout ke dveřím bokem a hlodat stoličkama. Sice u toho budete parádně slintat, ale časem na to přijdete. Jen se pak nesmíte divit, že vinu nesvalíte na nikoho jiného ani náhodou, protože nikdo jiný nemohl na podlaze vytvořit takovou louži slin jako vy.

Moje smečka: Moje panička se jmenuje Aneta. Mám jí moc ráda. Aby si ale moc nemyslela, občas jí pěkně znepříjemňuju život. Jen tak, aby se neřeklo. Jinak spolu vycházíme moc dobře. Ona se snaží mi porozumět a naučit mě spoustu nových věcí, občas i nějaké ty blbosti pro pobavení okolí. Já ji na oplátku učím, že s buldokem to není žádná sranda a že ne vždycky splním všechno, co jí na očích vidím. Dohromady jsme docela sehraná dvojka. Tína občas říká, že jsme si podobné. No nevím, já si teda myslím, že se jí vůbec nepodobám. To jedině že by se ona podobala mně, protože já jsem krasavice. :-)

Společně s paničkou do naší smečky patří ještě Inka, ausí zloduch, který mi sem tam pije krev, ale na druhou stranu si spolu krásně vyhrajeme. Ze začátku jsem Inku brala velmi opovržlivě, nechápala jsem, jak mě panička mohla takhle podvést! Já se o ni s nikým dělit nebudu! Po dvou nebo třech dnech mi došlo, že tohle není přechodný stav. Že ten malý špunt tu s námi už zůstane. A tak jsem měla na výběr: odmítat špunta a vysloužit si u paničky nepřízeň, nebo vzít Inku za svou. Zvolila jsem druhou možnost a dneska jsem tomu ráda. Sice je to malá pijavice, která mě neustále kouše do uší, pysků nebo nožiček, ale taky je s ní pořádná bžunda. :) A jsem taky ráda, že ona dostává častěji vyhubováno a přitom je na mě trochu zapomínáno, protože panička neví, že Ince občas tajně pomáhám ničit věci a dělat v bytečku bordýlek. :)))

Dalším důležitým členem mé vzdálenější smečky je moje babička, moje chůva. Je to zároveň člověk, který mě nejvíc rozmazluje a mám ji moc ráda. Užijeme si spolu spoustu kravinek a já babičku občas přivádím k šílenství. Systematicky jí ničím domácnost i zahradu. Ona se ale na mě nikdy nevydrží dlouho zlobit. A já to moc dobře vím a využívám toho. :-) No a protože mě hodně často bolí nožičky a už nezvládám každodenní chození po nich, panička se s těžkým srdcem rozhodla, že se natrvalo přestěhuju k babiičce. A tak je mým oficiálním bydlištěm od dubna 2014 Slaný. Mám se tady přímo královsky. Babička mi pořád podstrojuje, děda se mnou spí na sedačce, můžu si hrát s Bubu a lítat po zahradě, no nekupte to! :)
Pak je tu Tína. Ségra paničky, která nezkazí žádnou legraci. Pereme se spolu na koberci, štěkáme na sebe a vůbec spolu děláme blbiny. I ji mám moc ráda.
No a nakonec děda. Ten se na mě občas zlobí, protože ničím jeho dům. Jenže já ho mám moc ráda. On mě taky, i když to někdy nedává moc najevo. Pravidelně mu olizuju palce u nohou a on už si na to zvykl. Taky ho dost vydírám. Zjistila jsem totiž, že mi u něj všechno projde, tak si z něj dělám psinu. :-)
No a ještě širší základnu celé rodiny tvoří Katka, Míla, Tína a Goliáš, sestra paničky s manželem, malou neteřinkou a jejich pejsek, kterého bezmezně miluju. On mě už tolik ne. Nemá rád, když mu skáču na hlavu a chci si s ním hrát. Jsem jako pijavice, tak na mě občas zavrčí, ale jinak je moc hodný. Miluje mě jen když hárám, to si mě potom předchází a namlouvá. Katku s Mílou a Tínku taky miluju. Když k nám přijdou na návštěvu, skáču jim až na hlavu a dožaduju se pozornosti. Konečně si zrekonstruovali nový baráček, tak se těším, až jim tam budu v létě chodit ničit zahradu hi hi. :-D
 

Moje poznávací znamení: Kromě dobrácké a milé povahy a mojí inteligence – samozřejmě - je to chůze modelky. Panička s babičkou se mi při venčení kvůli tomu smějí. Taky mám velký pupík. Obzvlášť po snídani a večeři. Spojivky každého mého oka jsou jiné. Jedna růžová a druhá černá. Pak to můžou být faldíky, které jsou ale pro nás buldoky typické. Takže pozor! Jestli ještě jednou venku potkám člověčinu, která na mě bude ukazovat a posmívat se mi, že jsem tlustá, neznám bratra a zakousnu se jí do kotníku! Taky dost línám, ale panička si už zvykla. Když jde do práce, snaží se se mnou moc nemazlit, ale já vždycky neodolám a nějakou tu pusinku jí přijdu dát. Výsledkem je, že moje chlupy najdete prakticky všude. Na sedačce, podlahách, v posteli, i když tam nesmím, no a dokonce i v nádobí. Pokaždé, když panička luxuje auto, zapřísahá se, že mě příště oholí dohola. Ale já vím, že to vážně nemyslí. :) Naši mi taky sem tam říkají posero. Není to od nich moc hezké. Jenže já jsem prostě od přírody tak trochu strašpytel. Bojím se náklaďáků, našeho koše na odpadky, když panička sešlapává PET lahve, střelby a vůbec divných zvuků obecně. Panička se mnou na tom pracuje, ale já se jen tak nevzdám. Prostě to ke mně patří.

Co umím: spoooooustu věcí. :-) Když opominu dovednosti, které moje panička za dovednosti nepovažuje, naučila jsem se povely sedni, lehni, čekej, čau, druhá (podám druhou packu), touch, otočka, na druhou (otočka v protisměru), slalom mezi nohama a ke mně, když se mi chce. Taky mě baví hrát inteligentní hry pro psy, v tom jsem machr. Poslední dobou tedy musím makat o něco víc, protože paničce hráblo a zbláznila se do výcviku poslušnosti a klikru, a tak se rozhodla, že nakliká i mě a bude mě učit všechny ty nepotřebné věci, co mi jsou u ocásku. No, přiznám se, že i mě to začalo bavit a když to dobře dopadne, třeba se s paničkou podíváme i na nějakou tu zkoušku. :)