Bubu

Bubák

Bubu, Bublina, Bubák nebo chcete-li netopýr. I takhle by se dala nazvat moje nej nej kámoška. Bubu znám snad už od narození. Nebo mám aspoň takový pocit. Viděla jsem ji poprvé v den, kdy mě panička přivezla k sobě domů. Byla jsem ještě tehdy malý vykulený prcek. Sahala jsem jí sotva po ramena. To mi ale nebránilo v tom, abych se právě tohoto dne rozhodla, že s touhle psí dámou já budu odteď denodenně bojovat o hračky, o misku i o přízeň své rodiny. Musím Bubákovi ovšem přiznat, že se snaží a bojuje statečně. Jenže já mám už 22 kg a s touhle muší váhou nemá Bubu moc šance na cokoli. :-)

Bubu je taky buldočí holka, jenom trochu odlišná. Lidi jejímu rodu říkají francouzský buldoček (French bulldog). I když nemá "papíry", vykazuje typické znaky tohoto plemene. Především ty povahové. :-D No jo, naše rodina je holt na ty buldočí držtičky zatížená.

Co se týká naší povahy, jsme každá úplně jiná. Bubu je od malička zákeřňák. :-) To neříkám proto, že bych se nad ní chtěla povyšovat. Tenhle názor sdílejí všichni okolo mě. Bubu se prostě narodila jako pako a individualista. :-)

Mí prarodiče si Bubu přivezli z tzv. množírny. Když tam jeli, samozřejmě o tom nevěděli. Ty lidi, co buldočky rádoby chovali, byli sice fajn, ale záleželo jim jen na penězích. Ani nebyli schopní říct, kdy vlastně byla štěňata očkována a kdy přesně se narodila! :-( Jenže znáte to. Bubu byla malá rozkošná kulička, panička říkala, že jí určitě ještě nebylo ani 8 týdnů, odhadovali jsme to na šest. Na veterině nám pak řekli, že jí 8 týdnů asi je, jen je prostě malinká. A taky nemocná... Rádoby paní chovatelka se ani moc nevybavovala. Vylezlo  z ní, že mají "chovy" dva, jeden papírový a druhý nepapírový. Ten papírový měla ale mimo, to kdyby jí přišla kontrola. Štěňátka byla venku (byl březen!) v kotcích, podestýlka tam nebyla žádná, všude nakakáno a na zemi byly pohozené kousky syrového masa. No hnus. Jenže lidská smečka neodolala. Dnes už vědí, že se měli otočit na kramfleku a jet rychle domů a nepodporovat tyhle rádoby chovatele. V tu chvíli ale bez keců zaplatili 5 tisíc Kč, samozřejmě bez dokladu o zaplacení, a frčeli si to domů s novým členem rodiny - Bublinou.

První dny byla Bubu zlatíčko. Vůbec se jí po rodině nestýskalo (a proč taky?), byla roztomilá a miloučká. Po pár dnech začaly zdravotní problémy. Slabost, zvracení, průjem a krev ve stolici. Bylo to těžké a smutné období. Lidská smečka nevěděla, co má dělat a situace se zhoršovala. A tak se jelo na pohotovost. Tam okamžitě šoupli Bubu na kapačky, dostala neskutečné množství léků a injekcí. Stav se přesto nezlepšoval. A tak si Bubu nechali na dva dny v nemocnici. Dávali jí malé šance na přežití... Byla tak maličká a roztomilá, že prý dokonce spala s doktorkou v posteli. :-D

Druhý den, když si pro Bubu přijeli, přišla očekávaná úleva. Bubu byla z nejhoršího venku! :-) Nejspíš měla parvovirózu, nemoc, která je pro miminka moc nebezpečná. Přenáší se už od matky na štěně a fenky, které tento virus přenášejí, by neměly mít odchovy. To ale vyprávějte množitelům! Rodina už ví, že příště pojedou do fajn chovné stanice a vyberou si pejska s PP, aby měli alespoň nějakou záruku a věděli, odkud štěně pochází.

Bubu je od té doby poznamenaná na celý život. Jak zdravotně, tak i psychicky. Naši občas vtipkují, že jí ta parvoviróza vlezla na mozek. :-D Musí papkat speciální dietu. Ta chutná i mně a vždycky se snažím jí kousek uzmout. :-D Taky jí loni infikovalo nakažené klíště a má chronickou boreliózu. Ale jinak je to veselá dáma a pěkný zloduch. I když musím přiznat, že poslední dobou jsme si role spíš vyměnily. Bubu to prý už nebaví, otravovat ostatním život pro ní už není. A tak jsem se toho zhostila já. ;-)

Bubák se mnou taky chodila několik týdnů na cvičák. Ze začátku nechápala, čím to je, že musí najednou taky poslouchat. Snažila se z toho všelijak vyvlíknout, ale bohužel babička trvala na tom, že musí a paní cvičitelka taky. Nedalo se nic dělat. Bubu museli zlomit. Bylo to těžké, ale šlo to. Dnes Bubu dokonce poslouchá víc než já! :-) My jsme ale holky vyčůrané a domluvily jsme se, že občas nějaké ty povely budeme ignorovat. Já odolávám víc, Bubu mi trochu kazí morálku. :-)

Takže tolik o Bubu. Bubu mám moc ráda. Je to moje úplně nejlepší kámoška. Společně si hrajeme, zlobíme, ona totiž nezkazí žádnou legraci. Obzvlášť když ji nabádám, aby se mnou něco vyhrabala nebo okousala na zahradě. Dokonce mě i naučila štěkat a někomu vyhrožovat!:-) Občas se mi snaží domluvit, ale já jejích rad nedbám a nakonec ji vždycky získám na svou stranu. To je pak psina! Panička s babičkou nám pak nadávají a tady naše přátelství trochu pokulhává. Já totiž dělám jakoby nic a snažím se svalit vinu na Bubu. To pak se mnou pár hodin nemluví, dlouho to ale nevydrží. Je to prostě nejsuprovější kamarádka na světě a jednou, až spolu nebudeme, mi bude opravdu chybět!