Desatero Šípkové Růženky

1. Všichni čekají na to, až na ně skočím. Pejsci taky. Je mi jedno, jestli se mě dotyčný bojí, nezná mě nebo má nový kabát.

2. Bubu můžu kdykoliv kamkoliv kousnout. Největší psina je, když se k ní přiblížím zezadu ze zálohy a zakousnu se jí do nohy. Nemůže se pak hýbat. Nelíbí se jí to, chrčí u toho a většinou se mi pak zakousne do ucha (nejednou jsem měla podrápané ucho a na něm strupy). Já se jí pomstím a zakousnu se jí do pysku, pravidelně za to dostávám doma vynadáno. Nejednou i Bubu měla krvavé strupy na držtičce. Jinak se ale máme moc rády. :-)

3. Hovínka, obzvlášť ta lidská, krásně voní a ještě lépe chutnají. Nechápu, proč se panička u toho tak šklebí a pokaždé mi vymývá hubu.

4. Pro páreček, salámek, šunčičku nebo i kus housky udělám téměř cokoliv. Když se mi chce.

5. Smutný pohled a zvednutá packa nad hlavou (AB to umí ukázkově a doma tomu říkáme hajlování) = odměna.

6. Žužlání čehokoliv je psina. Paničce to taková psina nepřijde. Tak to dělám, když není doma. Mám na to aspoň klid a ona moc dobře ví, že mě nemůže trestat za něco, u čeho mě nepřistihla.

7. Moje prdy krásně voní. Ty od Bubu taky.

8. Sníh je určen ke žraní. Tuny sněhu jsou určeny ke žraní.

9. Skákat babičce do okrasné skalky a porážet jí plůtky v zahradě je děsná psina.

10. Růže jsou fajn. Když nenajdu růži, přinesu z procházky aspoň pár trnů v uchu.