18.6.2011 Stříbrný rybník

Na tuhle výstavu vzpomínám opravdu nerada. Od začátku bylo všechno špatně. Ubytování, počasí, prostě všechno. Jen nálada nám zůstávala dobrá do doby, než to dopadlo tak, jak to dopadlo. A protože panička razí heslo, že na stránkách se nemají říkat věci jen dobré, ale i ty špatné, jdu tedy na to, i když na to nerada vzpomínám.

 

Ale vezmeme to pěkně po pořádku. 41. krajská výstava spojená se speciální výstavou pro plemeno anglický buldok se koná každoročně v pěkném areálu nesoucím název Stříbrný rybník. Je to několik hektarů pozemků, kde najdete camping, chatky, restaurace, rekreační chatovou osadu, mnoho sportovních využití, rybníky, paintball, no a také dost plochy na to, aby se tu konala výstava psů. Do areálu jsme dorazili už v pátek odpoledne, abychom si užili procházky, poseděli, poklábosili a zbytečně se nestresovali ranním příjezdem, jako to dělá většina vystavovatelů. Díky tomu jsme v pohodě zaparkovali, zašli do hospůdky posedět, dali si výbornou večeři a poseděli a poklábosili s ostatními vystavovateli, kteří přijeli o den dřív. Já jsem si krásně vyhrála se štěňátkem FCR, které mě prohnalo tak, že jsem večer padla za vlast a spala až do rána.

 

Ubytování nás zklamalo a lidé ubytovaní s námi v chatě také. Pořád jsme si říkali, že co bychom chtěli za tu cenu. Jenže lidská hloupost a neomalenost nezná mezí, a tak jsme celou noc poslouchali opilecké výlevy bandy Moraváků, která se rozhodla nás potrápit až do páté ranní. Díky těmto lidem jsme se téměř nevyspali a ráno jsme vypadali stejně jako vystavovatelé, kteří jeli brzy ráno bez přespání. No, příště budeme chytřejší.

Ráno jsme tedy vstaly celé rozlámané, nevyspalé a už takhle s blbou náladou. Po přejímce jsme si sedly u kruhu a pozorovaly dění kolem. Dokonce se našla i jedna milá paní, chovatelka buldoků, se kterou jsme si popovídaly. Panička jinak atmosféru kolem výstavních buldoků nemá ráda a říká, že se kolem nich pohybují samí imbecilové. :-)

No zkrátím to. Když jsem se dostala do kruhu já, pan rozhodčí (Ing. Michal Korynta) prohlásil, že mi chybí zub. Panička ztuhla a honem nevěděla co říct, no připadaly jsme si obě jako blbec. Já protože mi rozhodčí zíral do huby a každý mi do ní viděl, panička protože nevěřila vlastním uším. Pan rozhodčí nabídl paničce, že můžeme odstoupit, jinak dostaneme špatnou známku. A tak jsme odstoupily.

U kruhu si nás vzal do parády poradce chovu, pan Stříž, který velmi neomaleným způsobem paničku sepsul, že si toho měla všimnout ona nebo chovatelka a že to měla vědět. Ještě nezapomněl podotknout, cituji, "no co, tak místo tří výstav objedete deset, né každej rozhodčí kouká na zuby a uchovníte i tak". Myslím, že těmito slovy dal přesně najevo, jak přistupuje k chovu AB. Panička je ale zodpovědná a prohlásila už tenkrát, že s chybějícícm zubem nikam jezdit už nebudeme a na chov a výstavy můžeme zapomenout.

Ono to ale nakonec bylo celé trochu jinak. Když to panička napsala Vlastě Pekařové, jala se mě objednat k veterináři, aby mi ty zoubky skouknul. RTG jsme zatím dělat nenechali, ale už na první pohled vet prohlásil, že oba výše zmiňovaní pánové jsou - s prominutím - blbci a že nepoznají chybějící ani mléčný zub. Prostě a jednoduše mám zub normální, mám jich 6, jak jich správný buldok šest má mít, akorát mám jeden nakřivo.

Po téhle story následovala série mých onemocnění a operace, panička se tedy rozhodla, že s výstavami končíme. Však my se máme rády i tak, i s křivým zubem, i se špatně rostlým močovodem, i se zánětem nosní vrásky. :-)))