Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 

 

Vítejte na torpedodogs.cz! Naše tříčlenná smečka vznikla víceméně náhodou, ale o tom až později. Hlavou naší rodiny jsem já, Aneta. Teda alespoň doufám. :) No a ke mně patří Růženka, roztomilá dospívající buldočí slečna a Inka, nezbedný výrostek plemene australský ovčák. Naši smečku ještě občas doplní Goliáš, pětiletý kříženec mé sestry, Bubu, tříletá francouzská buldočka mých rodičů, a donedávna k nám patřila i Cherrynka, roztomilá anglická buldočka zachráněná z množírny, která už bohužel není mezi námi. Když se sejdeme všichni pohromadě, je u nás pěkně veselo. :) Někteří se tomu smějí, jiní si ťukají na čelo, ale naši psi tvoří nedílnou součást našeho života a my si ho bez nich už ani nedokážeme představit.

No a jak jsme se tedy našly? A jaké vlastně jsme?

Já psy miluju od malička. Už náš nebožtík jezevčík Pajda se mnou vyváděl spoustu lumpáren (k radosti mých rodičů) a v zimě mě vozil na sáňkách. :) S Pajdou jsem vyrůstala. Ani mí rodiče nezůstávají pozadu a lásku ke psům mám zřejmě od nich. Moje máma miluje všechno zvířectvo a kdyby mohla, měla by doma malou zoo. :) Ani táta nezahálí a doma má tři psy, několik koček a papoušky. Když mi bylo asi deset, rodiče nám pořídili štěně boxera. Boriska jsme všichni zbožňovali. Bohužel mu osud nepřál a opustil nás v 8 měsících na rakovinu. :( Po Boriskovi následovala Bára, nenažraná černá labradorka mající místo mozku žaludek. :) I ona byla hodně nemocná, ale dožila se krásných 10 let. To ona učarovala celou rodinu a díky ní se psi už navždy stali naší součástí. S ní jsem si poprvé vyzkoušela, jaká zodpovědnost to je mít pejska. Bára byla také první pes, kterého jsem se pokoušela cvičit. Moc nám to nešlo, ale bavilo nás to obě a Bára pravidelně využívala mých dětských slabostí a podváděla. :) No a pak přišla Bubu. Neskutečně tvrdohlavá, praštěná, rozmazlená francouzačka. Od malička hýčkaná celou rodinou a podle toho to taky vypadá. :) Bubu moje není, ale když je s námi, jako by tu byla od jakživa. Poslední členkou naší rozrostlé psí rodiny byla donedávna také naše zlatíčko Cherrynka, buldočka, která mi učarovala na stránkách věnovaných buldokům a buldočkům v nouzi. Asi pětiletá anglická buldočka zachráněná z množírny, dovezená mým rodičům až ze Slovenska, byla tou nejvděčnější zmuchlanou papulkou, s jakou jsem kdy měla tu čest se poznat! Milovala jsem ji od prvního okamžiku, co jsem ji viděla, a ona mě taky.

Růženku jsem si pořídila v květnu 2010. Buldoky jsem vždycky milovala, miluju a milovat budu. Lepšího psa jsem asi nikdy neměla. Růženka je moje první vlastní a tou taky vždycky zůstane. Je to holka, která mi vždycky dokáže zvednout náladu, je to můj klaun, co umí na ksichtíku vytvořit neskutečné množství grimas a šklebů. Růženka je prostě jen jedna a je to moje největší láska života. :)

No a protože v životě má být veselo, v září 2011 k nám přibyla ještě Indiana, fenka australského ovčáka. Pořízení druhého psa mi každý rozmlouval. Mí rodiče byli zděšení, sestra si ťukala na čelo a o babičku se pokoušely mrákoty. No upřímně? Jediné babičce se asi nedivím. To ona vždycky hlídá smečku, když nikdo z nás nemůže. :)

A jak si tedy žijeme? Krásně přece!!! :) Nelituju jediného okamžiku stráveného po boku svých holek, a tak to asi má být. Ano, ne vždy to je jednoduché. Občas nadávám. Někdy se vztekám. Jindy z nich šílím, převážně při každodenním úklidu, protože obě holky milují bahno a vodu. :) Ale tohle všechno mi vynahradí jediný pohled do jejich očí. Když mi položí hlavu do klína nebo když se mnou usínají, řeknu vám, tenhle pocit se prostě nedá slovy popsat. :) S nimi je prostě život tak nějak veselejší...

 

Nějaké otázky? Najdete nás taky na FB zde. :)