Dospívající mladá dáma aneb rekapitulace

Dnes je Růženka mladá jeden a půlroční slečna. Pěkně tvrdohlavá a umanutá. Znám ji od A do Z. A ona mě koneckonců taky. :-) Vím přesně, jak na co bude reagovat, kdy má nebo nemá náladu, kdy  ji něco bolí.

Taky spolu mluvíme. Hodně. Růženka dokáže vyloudit nespočetné množství zvuků. Ať už tou zadní nebo přední částí těla. :D Po každém jídle si od malinkata hlasitě odříhne jako starej dřevorubec. :) Když si chce hrát, provokuje nás nejen tělem. Vyzývavě na nás štěká nebo na nás brouká, jakoby říkala: "No tak, dodělej, co máš zrovna na práci, a honem na zem ke mně. Budeme si hrát.". :-) Taky se zvukově uspává. Když byla malá, chodili jsme se koukat, jestli jí něco není. Nebylo. Jen leží rozpláclá, jak dlouhá, tak široká a občas ze sebe vyloudí prapodivný štěk, při němž jí nadskočí celé tělíčko včetně pupenda. Při tom štěku se jinak ani nehne a jak nadskočí, tak i dopadne do stejné rozpláclé polohy jako předtím. Její uspávání nám dlouho sloužilo jako domácí kino. :)

Hrajeme si spolu taky a je to čím dál tím lepší. Když byla Růženka malá, sice jsme si s ní hráli, ale asi ne dostatečně. Hryzání Bubáka do jakékoliv odstupující části těla bylo prostě zajímavější než my. Navíc nás nemohla tolik kousat, když se zahryzla moc, dostala vynadáno. Tak si raději šla hrát s Bubu a nad námi ohrnula nos. A my ji nechali, připadalo nám to roztomilé a taky jsme občas byli rádi, že máme od psích usurpátorů na chvíli klid. Velká chyba. Vůbec nám nedocházelo, že hrou se upevňuje vztah se smečkou. Jediné, co se upevnilo, bylo přátelství s Bubu. To je neutuchající. Dnes to horko těžko napravujeme a samozřejmě nám to dá mnohem víc práce. Taky nám to znepříjemňuje práci na cvičáku. Růženka totiž nemá zájem o hračky a jedinou odměnou je pro ni pamlsek. Odmítá se za hračkou honit nebo se o ni přetahovat. Povel Drž! se snad nikdy nenaučíme, i když už je to mnohem lepší. Hodně má na tom taky podíl její povaha. S naší Růžou totiž jen tak něco nehne a je tak trochu na pomalý pohon. :D Proč by se jako měla honit za nějakou pitomou hračkou? :D To si radši počká, až to paničku přestane bavit, a sama pak hračku během hodinky zlikviduje. Nebo se zakousne Bubu do nohy, protože proč by si měla hrát Bubu, když ona se zrovna teď rozhodla, že se bude kousat? :-)

Růženka by se dala nazvat přežvýkavcem. Zatím jsem ještě neobjevila hračku nebo věc, kterou by nezničila. Za její roční kousací kariéru jsme utratili tisíce. Ani se mi to nechce radši přesně počítat. Tady je jen malý výčet toho, co u nás nepřežilo déle jak hodinu:
- gumové hračky všeho druhu. I ty z nejodolnější gumy, kterou NIKDY a ZARUČENĚ (úplně ty desítky prodavačů, co jsem oslovila, slyším :-) )  nerozkouše ani buldok. :-)
- látkové hračky. Ani speciální tvrdé pešky, ani výrobky z horolezeckého lana. Tohle je pro Růženku otázka několika málo minut.
- plyšové hračky. I když ty Růženka miluje. Nejoblíbenější hračkou je plyšový frisbee ve tvaru krávy. Ten nejdřív vypreparuje, tahá z něj vycpávku, kterou my jí na oplátku taháme z huby ven. :D Když je chudák kráva (pracovní název pro zasvěcené je "kůf") celá dodrbaná, vezme ji Růženka na milost a pak jí vydrží i několik týdnů.
- dřevěné hračky. Ano, i ty u nás nemají dlouhého trvání. V marné snaze najít hračku, kterou by Růženka nezlikvidovala, jsem pořídila velkou dřevěnou aportovací činku, částečně i proto, že vchodové dveře do našeho domu se už začínaly podobat minovému poli. A jak dlouho vydržela? Asi tak deset minut? Sbírat úlomky dřeva po celém bytě nás rychle přestalo bavit, a tak i činka smutně trůní v krabici na hračky a čeká, až na ni taky dojde řada.
- ostatní hračky: zkoušeli jsme snad úplně všechno. Tímto vyzývám všechny odvážlivce, ať nám do Návštěvní knihy nebo do emailu hodí pár nápadů a rad. Jsme už opravdu zoufalí a náš finanční rozpočet čítá značné trhliny. :))) Kdo mi poradí, toho budu navždy oslovovat pane. :D
- věci movité: vstupní vchodové dveře do domu včetně obvodových lišt a futer. Velká hanba. Proutěná lavička v předsíni. Ta ještě stojí a moje mamča se už těší, až si koupí novou. Tedy abych byla přesná, mamča čeká, až já jí koupím novou. :) Stojan na deštníky. Jedna pantofle, ale ta si o to vysloveně koledovala. :D Dvě rohožky. I ty se na Růženku určitě dívaly hoooodně provokativně. :D Částečně nohy od židlí a konferenčního stolku. Ty jsme naštěstí ubránili a dnes téměř nevykazují známky poškození. Veškeré růže na zahradě (je to přeci Růženka). Polystyrenové desky u bazénu (prý byly moc dobré). Fotbalový míč. Dnes už splasklý. Růženka má štěstí, že to ostatní si už ani nepamatuju. A je toho čím dál tím míň, i když o bordel doma se teď stará velmi úspěšně Inka. :)

Ptáte se tedy, jaký je můj život s buldokem? Nádherný. Vzrušující. Legrační. Plný překvapení. Růženka je to nejmilejší stvoření na světě. Miluju chvíle, kdy jsme spolu samy. To se pak spolu uvelebíme na sedačku, Růženka si mi položí hlavu na nohy nebo se mi opře o rameno a spokojeně spolu chrupeme. Růženka chrápe jak dřevorubec, ale to k buldokovi prostě patří.

Neskutečně jsem si Růženku zamilovala. Když jsem poslouchala kamarády, jak básní o svém psovi a se smíchem vyprávějí, jak jim (zase) něco rozkousal, nikdy bych nevěřila, že taková budu taky. Jsem. A je mi to vlastně fuk. Ať si každý myslí, co chce. Růženka je moje první vlastní psí miminko a tím taky navždycky zůstane...