Buldok v posteli

Tak tady se přiznám, že váhám, co sem vlastně napsat. :-) Když jsem si přivezla Růženku domů, bylo mi ze strany rodičů jasně naznačeno, že Růženka bude teda spát na chodbě v pelíšku s Bubákem. Ano, opravdu to tak zůstalo. Avšak má to svá ale...

Tak především jsem si přečetla článek o psech v posteli na stránkách Psí školy Falco, který mě docela nahlodal. Ne že bych psa v posteli nechtěla, spíš naopak. S Růženkou se mi to několikrát poštěstilo a můžu vám říct, že je to paráda. :-) Růženka není ten typ psa, co vás z postele vytlačí a vy pak při nejlepším padáte z postele nebo spíte namáčklí na zdi. Růženka je natolik tolerantní, že vám s klidem zanechá celou polovinu postele! Problém ale je ten, že i tak se moc nevyspíte. Tak především moje zlato chce ležet přesně tak, jako ležíte vy. To znamená, že se mě vždycky musí dotýkat a kopíruje moje polohy. Když k ní ležím zády, skulí se mi do křivky zad, když se k ní otočím čelem, položí si čumáček ke mně na polštář a slastně mi funí do ucha. Miluju to! :-) Ovšam nesmí chrápat. To pak ji můžete budit, šťouchat do ní, mlaskat na ni, nic nefunguje. :-) Noci s ní někdy bývají bezesné, a tak to nechci moc pokoušet a pořád ještě odolávám. Navíc ta hygiena není nic moc a vzhledem k tomu, že teď mám psí holky dvě, nedokážu si představit, jak by tohle dopadlo. Zřejmě bych spala na zemi a holky v posteli. :)

Výsledek je tedy takový, že Růženka má opravdu svoje místo na chodbě v pelíšku. Do postele si ji beru pouze za určitých situací. Např. na Silvestra, aby se nebála dělobuchů. No co vám budu povídat, celou noc spí jako dřevo, chrápe a dělobuchy jí jsou jaksi ukradené. Já mám ale výmluvu, proč si jí do té postele vzít. :-)

Taky na chatě se mnou může Růženka spát dle libosti. Tam si to užíváme naplno, pokud není velké vedro. Protože když je parno, Růženka celou noc funí jako lokomotiva a já se opravdu, ale opravdu vůbec nevyspím.

Když byla Růženka nemocná nebo jsem se potřebovala nutně vyspat, pak jsem si ji také brala do postele. Pokud totiž chci, aby spala do jedenácti, stačí se k ní přitulit a v jedenáct ji musím sama budit, aby vůbec vstala. :-) Např. když jsme se společně s holkama stěhovaly do nového, pár dní jsem s nimi spala na zemi na matraci. Omlouvala jsem to změnou prostředí, častým venčením štěňátka, bla bla bla. Jasně že to bylo kvůli tomu prima pocitu spát se dvěma kožíšky! :))) A byla to nádhera!! Holky spaly přímo ukázkově, Růženka u nohou, Inka u hlavy, občas mě mírně zavalily, Inka si dokonce občas vlezla na mě a usnula mi na hrudníku / hlavě / v náručí. :) Hodně jsem odolávala nad tím porušit pro jednou všechny konvence a přestěhovat si holky k sobě na stálo. Bohužel mám ale do ložnice schody a po Růženky úrazu tedy nepřichází v úvahu, aby je lezla každý den. I když zrovna včera jsem ji načapala uprostřed, jak se ke mně sápe. :) Tak třeba se jednou něco změní a já si k sobě holky nakonec stejně vezmu. Samozřejmě se tu zcela veřejně k tomuto "ohavnému zločinu" přiznám bez mučení. :)